Soud v Bratislavě přitom nepravomocně rozhodl o tom, že byl neoprávněně evidován jako spolupracovník STB a s komunistickou tajnou bezpečností nespolupracoval vědomě. 

K tomuto závěru došel navzdory důkazům, které předložili zástupci slovenského Ústavu paměti národa. Z nich mimo jiné vyplývá, že o Babišových kontaktech se státní bezpečností se objevují zmínky hned v několika na sobě nezávislých spisech. Ty vznikaly v době komunistické totality. 

Z logiky výroku soudu vyplývá, že „estébáci“ byli odvážní a z ne příliš pochopitelných důvodů se pustili do složitých manipulací. Nestačilo jim zanést Andreje Babiše pod krycím jménem Bureš bez jeho vědomí do evidence. Jeho krycí jméno zároveň využívali nezávisle na sobě v řadě dokumentů. V této vojensky řízené organizaci tím riskovali konec své kariéry, případně i tvrdé tresty odseděné v komunistických kriminálech. Zároveň se muselo jednat o dobře organizovanou skupinu, na kterou nepřišla ani vnitřní kontrola.