Současný vývoj na trhu s elektřinou totiž této investici příliš nenahrává. Alespoň v tom slova smyslu, že by se tato nákladná stavba financovala výhradně v režii ČEZu. Z výše uvedeného je zřejmé, že v tuto chvíli není vůbec jisté, kdy se Temelín bude rozšiřovat.  

Do těchto souvislostí je potřeba zasadit výroky některých českých politiků. Například ministr obrany Martin Stropnický v reakci na vyhrocení krize na Ukrajině a na vojenské angažmá Ruska na jejím řešení zapochyboval o tom, zda by měly mít ruské firmy šanci podílet se na dostavbě temelínské jaderné elektrárny. Z reakce premiéra Bohuslava Sobotky vyplývá, že dění na Ukrajině by do takovýchto záležitostí zasahovat nemělo.  

Ostatně mluvčí ČEZu slova předsedy vlády podpořil. Připomenul, že vyhodnocování soutěže na dostavbu Temelína se řídí zákonem o veřejných zakázkách a nikoli mezinárodní politickou situací. Proto by podle něj měla rozhodovat pouze ekonomická a technická kritéria.  

V souvislosti s krizí na Ukrajině a dostavbou Temelína by nemělo jít pouze o tato kritéria. Na místě by měla být diskuse o tom, nakolik je zajištěna energetická bezpečnost země. Zda není příliš závislá na dodávkách z jednoho teritoria. Přitom právě Rusko ukázalo, že pomocí přiškrcování kohoutů na plynovodech nebo ropovodech může výrazně ovlivňovat vnitropolitická rozhodování především v zemích bývalého Sovětského svazu.  

Čtěte také:
Sledujte ukrajinskou krizi s Českým rozhlasem Plus

Co se týká obchodních vztahů, do nich politika vnáší hlavně pragmatismus. Ten se v souvislosti s krizí na Ukrajině projevuje tím, že je Rusko sice pod diplomatickým tlakem, aby svoje vojenské angažmá ukončilo, zároveň však nedochází k výraznému omezení obchodu s touto velmocí.  

Ostatně premiér Bohuslav Sobotka v televizním vystoupení zmiňovaný postoj vyjádřil poměrně přesně. Hovořil o tom, že není možné kvůli této krizi zrušit veškeré obchodní vztahy s Ruskem a že nevěří tomu, že by někdo takovýto krok od současné vlády očekával.  

Podobně pragmaticky ke vztahům s touto velmocí nepřistupuje pouze Česká republika, ale rovněž další státy Evropské unie. Často právě kvůli tomu, že jsou výrazně závislé na dodávkách především ruského zemního plynu.