Například v souvislosti s Andrejem Babišem je zdůrazňováno, že jeho problémy s komunistickou státní bezpečností byly všeobecně známy a přesto Babišovo hnutí ANO podpořilo ve sněmovních volbách přes 927 tisíc voličů. Má to být dostatečně silný mandát k tomu, aby Andrej Babiš mohl být navzdory nemožnosti předložit negativní lustrační osvědčení ministrem financí.

Tuto argumentaci oslabuje jeden dodatek. Andrej Babiš se u soudu brání tím, že s STB nespolupracoval vědomě. Pokud by se ukázalo, že tomu tak nebylo, potom by byla veřejnost klamána. V obecné rovině to může být jeden z důvodů, proč by tzv. lustrační zákon rušen být neměl. Odrazuje lidi s nevyjasněnou minulostí od působení ve státní správě, kde je vyžadováno negativní lustrační osvědčení. Tím, že problematickou část svého života tají, by mohli být i v současné době vydíratelní. Právě Babišův příklad ukazuje, že je to téma stále citlivé. Pokud by to skutečně nikoho nezajímalo, potom by Andrej Babiš nemusel ztrácet čas soudním sporem.

V neposlední řadě se tzv. lustrační zákon zaměřuje především na státní správu. Do ní jsou úředníci vybíráni, nekonají se kvůli tomu volby. Proto by měli splňovat určitá kritéria, včetně morálních. Více než dvacet let k nim na některých vysokých postech patří negativní lustrační osvědčení. Uchazeč o toto místo se musel zároveň narodit před prvním prosincem 1971. Je-li mladší, zmiňovaný dokument dodat nemusí. Pochopitelně pozitivní lustrační osvědčení nerozlišuje míru spolupráce. Může proto dopadat i na jedince, kteří se ničím závažným neprovinili, byť byli evidováni. Přesto Česká republika nezažila vlnu protestů a soudních procesů, ve kterých by se lidé domáhali nápravy.