Jeho rozsah byl však relativně malý a proto nešlo hovořit o definitivní tečce za celým problémem. Vzhledem k silně ateistické společnosti v České republice nejsou politici pod silným tlakem veřejnosti, aby tuto otázku vyřešili. Přitom nejde pouze o historickou spravedlnost, o postavení církví ve společnosti, ale také o fungování měst a obcí. Těm totiž komplikuje život to, že kvůli nevyjasněným sporům a případným restitucím nemohou nakládat se stovkami hektarů půdy a s celou řadou nemovitostí, což může komplikovat jejich rozvoj. S postupujícím časem je navíc zřejmé, že z nejrůznějších důvodů nelze církvím vrátit zpět všechen majetek. Proto součástí dohody mezi státem a církvemi musí být finanční narovnání.

Tento princip přijal kabinet už v minulém volebním období. Prosadit ho do života však nedokázal. Změnit tento stav se nyní pokouší i Nečasova vláda. A opět zatím neúspěšně. Ani na svém posledním jednání totiž nedokázala nalézt shodu, jakým způsobem by k tomu mělo dojít. Spor se tradičně týká peněz. Topolánkův kabinet měl problém s vyčíslením celkové sumy, která počítala s úročením. Což se nelíbilo některým zákonodárcům, kteří poukazovali na to, že pokud by mělo jít o formu restitucí, pak u nich nebývalo běžné, aby se při vyplácení majetkových náhrad částka zvyšovala o patřičný úrok. V nejnovějším případě zase prosazují Věci veřejné, aby kvůli špatnému stavu veřejných financí nebyly náhrady vypláceny vůbec. I když takto přesně to jejich představitelé neformulovali. Tvrdí, že by se mělo počkat na dobu, až se státní pokladna více naplní. Vzhledem k dosavadnímu hospodaření jednotlivých politických garnitur, by k tomu nemuselo dojít nikdy.