Z výše uvedených slov vyplývá, že rozhodnutí poslanců samo o sobě nestačí. Rozpuštění sněmovny musí stvrdit hlava státu. Ústava předpokládá, že by tak měla učinit bez zbytečných průtahů. Přesto se spekuluje o tom, že by Miloš Zeman mohl otálet řadu týdnů, možná i měsíců. K tomuto chování by ho mohla motivovat snaha nechat u moci co nejdéle prezidentskou vládu pod vedením Jiřího Rusnoka a oddálením termínu voleb vylepšit pozici SPOZ.

Zastánci podobných teorií mohou argumentovat neobvyklým postupem Zemana při sestavování vlády. Zároveň se mohou opírat o velmi komplikovaný způsob, jak případně přimět prezidenta, aby konal v souladu s ústavou. Jen obtížně by se dávala dohromady potřebná většina v obou parlamentních komorách k podání případné žaloby u Ústavního soudu. Zkrátka prezident by se nemusel příliš ohlížet na zvyklosti a mohl by si vykládat ústavu po svém.

I když u Miloše Zemana nelze nikdy vyloučit do té doby jen obtížně představitelné postupy, není pravděpodobné, že by rozhodnutí dolní parlamentní komory ignoroval a rozpuštění sněmovny zbytečně oddaloval. Jednak by tím jednal proti svému slibu, který dal veřejnosti. Hlavně by tím pro sebe příliš nezískal. Miloš Zeman chce dominovat české politické scéně. To se mu může podařit s přispěním levice. Pro ni je výhodnější konání voleb v co nejbližším termínu.