Opakování katastrofálních záplav v relativně krátkých časových úsecích jednak dokazuje, že označování množství vody jako stoleté, neznamená, že se objeví znovu až za sto let, ale pouze vypovídá o jejím mimořádném rozsahu. Zároveň vystavuje těžké zkoušce lidi, kteří bydlí v záplavových oblastech. Sotva se stačí vzpamatovat z katastrofy a dát do pořádku svůj majetek, už se musí vyrovnávat s dalším běsněním živlu. Přitom nemohou čerpat optimismus z toho, že by se záplavy mohly zopakovat až za desítky let, nebo že by je před následky velké vody ochránily bariéry.

Pochopitelně na některých místech zábrany pomáhají. Tam však lidé momentálně nemusí řešit problémy se zatopeným majetkem. Na některých by snad mohly být vybudovány a mohly by velkou vodu zastavit. Většinou to však není možné. V těchto oblastech nezbývá než respektovat přírodu. To znamená brát na vědomí stav, kdy ji lidská společnost změnila natolik, že není schopna zadržovat větší přívaly deště. Poučit se z toho, kam se velká voda opakovaně rozlévá.

Což především znamená, že by se v těchto oblastech nemělo vůbec stavět.