Nadační fond proti korupci na tomto případu chtěl názorně ukázat, jakým způsobem mohou být vyváděny veřejné finance. Prostřednictvím řetězce firem měly končit v rukou lidí, kteří bývají označováni jako političtí podnikatelé, chcete-li kmotři. Ti měli tímto způsobem zhodnocovat svoji zákulisní moc. Projevovala se tím, že přes politiky či státní úředníky dokázali ovlivňovat přidělování státních zakázek. Systém byl poměrně propracovaný a pro jeho tvůrce byl relativně bezpečný. Alespoň o tom vypovídá skutečnost, že se o něm léta veřejně hovořilo, přesto ho policisté nedokázali narušit.

Lze to vysvětlit buďto tím, že vyšetřovatelé nedokázali shromáždit pádné důkazy vedoucí k obvinění jeho aktérů z nějakého trestného činu. Případně, že zmiňované vazby zasahovaly i do sfér policie a státního zastupitelství a komplikovaly jakoukoli snahu o dotažení vyšetřování k nějakému konkrétnímu závěru. Stíhání bývalého náměstka pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka naznačuje, že vazby těchto lidí na pražskou podnikatelskou šedou zónu, chcete-li na takzvané kmotry, nemusely být pouhou spekulací.