Jinak by mohlo dojít k tomu, že se žádné politické vyjednávání konat nebude, protože nad ním převáží obava z trestního stíhání. Za této situace by došlo k paralýze politického života v zemi. Na první pohled to může pro širokou veřejnost znít lákavě. Ve skutečnosti by to však byl počátek konce fungování, byť v mnohém nedokonalého, demokratického systému. 

V tuto chvíli je zřejmé, že ostrou hranici mezi korupcí a politickým vyjednávání hodlá pomocí verdiktu soudu vytyčit vrchní státní zástupce Ivo Ištván. Ten při veřejném vysvětlování důvodů pro trestní stíhání bývalého premiéra Petra Nečase prohlásil, cituji: „ Jde o zodpovězení otázky, zda je přípustné, legální a legitimní, aby byl legislativní proces ovlivňován nějakými osobními výhodami.“ Konec citátu. 

Spor o zmiňovanou hranici se původně neměl týkat pouze Petra Nečase. Do soudní síně měli podle Ištvánova plánu zamířit rovněž bývalý poslanci Ivana Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř. Policisté a státní zástupci vyhodnotili jejich vyjednávání o vzdání se poslaneckého mandátu jako korupční. Podle verdiktu Nejvyššího soudu byli na základě jeho výkladu rozsahu imunity vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Očekávalo se, že tímto rozsudkem kauza tzv. poslaneckých trafik skončí.