Soudce musel pečlivě vážit mezi mírou provinění, jeho společenskou nebezpečností a výší trestu. Kdyby Vondrouš odešel ze soudní síně s osvobozujícím verdiktem, mohla by si to veřejnost vyložit tak, že hlavu státu lze napadat, jak se člověku zamane. Poslal-li by Vondrouše rovnou za mříže, bylo by to vzhledem k charakteru jeho provinění nepřiměřeně tvrdé. Mohlo by to vyvolávat dojem nadřazenosti politiků nad běžnými občany a snahy nepřiměřeně tvrdě postihovat byť diskutabilní formy politického protestu.

Příkladem necitlivého posouzení takovéhoto chování byla kauza řidiče Romana Smetany. Ten byl za pokreslení volebních plakátů potrestán veřejnými pracemi. Smetana se s postihem za přimalovávání tykadel politikům neztotožnil a uložený trest schválně nevykonal. Hájil se tím, že chtěl vyjádřit nespokojenost s politickou situací v zemi. Vzhledem k platným zákonům byla logickým důsledkem Smetanova počínání proměna trestu veřejných prací v pobyt za mřížemi.