Především v druhém případu to mají křesťané v České republice těžké. Nevezmou-li si dovolenou, nemohou nerušeně meditovat, protože musí pracovat. Byť například místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek v médiích tvrdí, že ani pracovní nasazení mu nebrání v tom, aby dodržel půst a mohl rozjímat. Kdyby žil například na Slovensku, nemusel by rozpor mezi prací a velikonoční meditací řešit, protože tam je Velký pátek zařazen mezi státní svátky a lidé mají volno.  

Přitom už řadu let se politici v České republice přou o to, zda by to neměli změnit. Většina z nich zastává názor, že by další státní svátek do kalendáře přibýt neměl. V silně ateistické společnosti by se podle nich změnil pouze ve volno, které by si většina lidí s osudem Ježíše Krista stejně nespojovala.  

Politici mohou kalkulovat s tím, že by na tom stejně nezískali plusové body. Podobně si počínají v souvislosti s církevními restitucemi. Byť jsou po právní stránce vyřešeny a dochází k navracení majetku a vyplácení finančních náhrad, přesto stále vyvolávají ve veřejnosti pocit, že se je snaží změnit tak, aby církve získaly alespoň méně peněz, než bylo původně schváleno.  

Byť restituce a Velký pátek mají svým způsobem vazby na církve, které nejsou ve společnosti zrovna populární, existuje mezi těmito věcmi jeden výrazný rozdíl. Den volna navíc by uvítali i nevěřící a politikům by to nevyčítali. Zákonodárci by tak tím, že by věřícím vyšli vstříc, získali sympatie i u ateistů. Pochopitelně s výjimkou těch, kteří nemají svátky z principu rádi a dávají přednost práci.  

Což může obrátit pozornost na další z argumentů, proč by se počet státních svátků neměl rozšiřovat. Úbytek pracovních dnů by prý mohl poškodit tuzemskou ekonomiku. Podle některých výpočtů to není pravda. Vycházejí z toho, že lidé si buďto stejně vezmou dovolenou, nebo se práci nevěnují naplno, tak jako v jiných dnech a jejich produktivita je tak nízká. V neposlední řadě mohou padat argumenty o tom, že v jiných evropských zemích je více státních svátků, přesto se jejich hospodářství vyvíjí lepším tempem než v České republice.  

Zkrátka pádné argumenty odmítající rozšíření počtu státních svátků o Velký pátek neexistují. Záleží hlavně na postoji zákonodárců, na jakou stranu se přikloní. V České republice se opakovaně ukazuje, že drtivá většina z nich je proti tomu, aby se Velký pátek stal státním svátkem.