Předseda sociální demokracie se tak novým premiérem stane za týden. V této souvislosti by se mohlo dodat slůvko už. Leden je přece jenom výrazně dříve než listopad. Zároveň by šel použít i výraz teprve. Hlava státu nemusela čekat na slavnostní podpis koaliční smlouvy a mohla Bohuslava Sobotku jmenovat koncem loňského roku. V tu chvíli bylo totiž zřejmé, že představitelé sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL se chtějí dohodnout na společném vládnutí a že jiná reálná varianta neexistuje.  

Prezident Miloš Zeman se rozhodl vyčkat, až bude jejich shoda stvrzena podpisem pod smlouvou. Veřejně to nezdůrazňoval a přiživoval atmosféru spekulací, zda vůbec nového předsedu vlády jmenuje. Nahrávala tomu i změna systému volby hlavy státu. Byla-li by i nadále vybírána parlamentem, podobné úvahy by se vůbec neobjevily. Mandát vzešlý přímo od občanů může prezidentovi dodávat pocit větší legitimity a může ho motivovat ke snaze měnit dosavadní ústavní zvyklosti a rozšiřovat svůj mocenský prostor.  

Miloš Zeman si troufnul jmenovat Rusnokovu vládu bez dohody se stranami zastoupenými v dolní parlamentní komoře. Kabinet proto nezískal ve sněmovně důvěru. Přesto řadu měsíců spravuje bez řádné legitimity tuto zemi. Nelze se divit tomu, že Zemanovo otálení vyvolalo tolik nervozity a spekulací.  

Ty alespoň částečně ukončila jeho páteční tisková konference. Na ní oznámil, že Sobotka splnil všechny podmínky, které mu dal. Konkrétně musel být vybrán na premiéra stranou, která zvítězila v předčasných volbách, a musel získat spolehlivou parlamentní většinu. Jsou to základní předpoklady k tomu, aby nový kabinet uspěl při hlasování o důvěře.  

Znamená to, že ani přímo volený prezident nemůže ignorovat volební výsledky a rozložení sil ve sněmovně. Postupoval-li by Zeman stejně jako v případě Rusnokova kabinetu, promarnil by první pokus. Podle ústavy by mu už zbýval jeden jediný. Nechtěl-li by být znovu neúspěšný, musel by respektovat vůli sněmovní většiny.  

Přímo zvolený prezident si jmenováním Sobotky ušetří blamáž. Zároveň posílí jeho pozici v dohadování se o tom, kdo by se měl stát ministrem. Je proto pravděpodobné, že nový předseda vlády nakonec poskládá svůj tým přesně tak, jak se dohodl s koaličními partnery.