Oponu z dosud tajemného průběhu čerpání odkryl případ operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Za využití 50 miliard korun, které v něm jsou k dispozici, odpovídá ministerstvo školství. Mělo by je využít k podpoře vzdělání, ať už jde o základní střední a vysoké školy, anebo o další vzdělávání dospělých.  

O programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost je známo, že patří v čerpání k nejhorším. Slabší výsledky má už jenom program Výzkum a vývoj pro inovace, který je rovněž řízen ministerstvem školství. Ve Vzdělávání pro konkurenceschopnost se dosud utratilo 17 miliard, tyto peníze ale šly z domácích zdrojů. Evropská komise sice poslala nějaké zálohy, hotové projekty ale dosud proplatila jen ve výši tří miliard. Nůžky mezi utracenými a proplacenými prostředky se přitom dále otevírají.  

Vzdělávaní pro konkurenceschopnost zatím nedělá největší starosti. Ještě horší bilanci vykazují operační programy Doprava a Životní prostředí, o vzdělávacím programu se ale začalo mluvit, protože se na veřejnost dostaly některé dokumenty, které potíže s čerpáním připomínají.  

Občané byli seznámeni se dvěma dokumenty. Především s auditem Evropské komise, který upozorňoval ministra školství Josefa Dobeše, že v operačním programu nefunguje kontrola.  

Do Bruselu totiž přišla žádost o proplacení desítek vzdělávacích projektů a evropští auditoři čtrnáct z nich prověřili. Zjistili ve dvanácti z nich závažné chyby, včetně předražení a neprůhledných výběrových řízení. Proto se zaměřili na systém kontroly, který z České republiky tak velké množství špatných projektů propustil. Dozvěděli se tak, že se v Česku kontroluje jen zcela formálně a že si zdejší kontroloři chyb buď nevšimnou, anebo že je záměrně přehlížejí.  

Právě proto poslali do České republiky varování, podle kterého se musí kontrolní systém významně upravit. Jinak bude čerpání zastaveno v celém projektu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Skutečně tedy hrozí výpadek desítek miliard.  

Důvodem k obavám je i bližší pohled na projekty, které se uskutečnily, nebo které se připravují. Pokud se budou kontrolovat opravdu vážně, pak se je nikdo neodváží do Bruselu k proplacení poslat.  

Příkladem jsou dotace, které rozděluje ministerstvo školství prostřednictvím Ústeckého kraje. Příjemcem jsou klientelistické skupiny, které jsou spojeny s politickou reprezentací na Ústecku, konkrétně se sociální a občanskou demokracií, které tvoří krajskou koalici.  

Prostřednictvím sítě firem inkasují vzdělávací zakázky jednu po druhé a o jejich užitku se dá pochybovat. Ministerstvo školství přitom veškeré problémy na Ústecku a možná i v dalších krajích přehlíží.  

Dalším vážným problémem jsou projekty samotného ministerstva. V českých médiích se objevil další bruselský dokument, ve kterém píše významný úředník Evropské komise náměstkovi ministra Dobeše Michalu Zaorálkovi. Vyzývá ho, ať raději zruší přípravu dvou projektů nazvaných SPORT a OKNO. Každý z těchto projektů má utratit přes půl miliardy za to, že bude něco propagovat. SPORT slibuje osvětu pro tělesnou výchovu a kurzy pro tělocvikáře. OKNO je úplně unikátní, protože chce půlmiliardu předat vydavatelům bulvárních či jiných méně náročných deníků, kteří pak budou publikovat osvětové materiály například o tom, jak se má člověk chovat v bance, při rozvodu, nebo při chovu domácího zvířectva. Objevila se kritika, že jde víceméně o úplatek novinářům, aby lépe psali o Dobešovi a jeho domovské straně Věci veřejné.  

Stojí za pozornost, že ministr Dobeš oficiálně prohlásil, že v projektech bude pokračovat a že Evropskou komisi nějak přemluví, aby oba projekty uznala.  

Není tedy divu, že se rozzlobil dokonce ministr financí Miroslav Kalousek a že dokonce vyzval kolegu Dobeše k rezignaci, protože tak se evropské peníze vyčerpat nepodaří.  

Ovšem Dobeš reagoval s tím, že chybovalo naopak ministerstvo financí. Má totiž na starosti kontrolu nad celým čerpáním a mohlo chybné projekty zachytit ještě předtím, než byly odeslány do Bruselu. Také Dobeš má pravdu: kontrola může odhalit špatné projekty nejen na jeho ministerstvu, ale také na svém dalším stupni na ministerstvu financí.  

V tom, co říká ministr školství, je vůbec největší riziko celého problému. Potíže nemá jenom jeho program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Co když úředníci z Bruselu zjistí, že stejné chyby obsahuje kontrola všech ostatních programů. Pak se mohou uzavřít kohoutky u všech operačních programů, anebo se prostě o nějaké procento sníží finance slíbené pro Českou republiku v rozpočtovém období 2007-2013. Vzhledem k tomu, že Česko má čerpat 700 miliard, může přijít o stovky miliard. Právě zmíněné riziko je třeba vyloučit v první řadě.