V Česku zatím nejsou parlamentní volby v dohledu, proto se hrají zase jiné hry. Nejdramatičtější z nich se jmenuje „hledání viníků solárního boomu“.

Veřejnosti není jasné, proč se viníci hledají právě teď a komu má jejich nalezení sloužit. Přesto souboj mnoha soupeřů vzbuzuje slušné emoce.

Všechno začalo zdánlivě jako běžné výpady odpůrců zelené politiky vůči solárním elektrárnám, tedy jednomu z obnovitelných zdrojů, který jde nejsnáze zpochybnit.

Typickým představitelem zmíněné kritiky se stal ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, který oznámil, že za přemrštěnou podporu solárních elektráren zaplatíme v příštích dvaceti letech bilion korun. Ekonom Pavel Kohout přirovnal tyto náklady, ze kterých je značná část zbytečných, k nákladům za bankovní krizi před patnácti lety.

Tyto výroky jde ještě vysvětlit relativně snadno. Cena elektřiny je vysoko a měla by se ještě zvýšit. Za viníka bývá označována podpora obnovitelných zdrojů, i když třeba v případě domácností se podílí na ceně elektřiny pouze deseti procenty. Domácnosti s nízkou spotřebou musí mnohem více zlobit cena za distribuci, která tvoří 40 procent ceny.