Nabídka jednotlivých politických směrů je dvojitá, trojitá, někdy až čtyřnásobná. Volič si může třeba vybrat dvě strany zelených a jednu stranu, která je výslovně proti zeleným. Tři strany vznikly jako dědicové Věcí veřejných, a vůbec nejvíc je nacionálních stran. Je to opravdu pestrá nabídka, která krizi tuzemské demokracii potvrzuje.

Česko ovšem není výjimkou, protože rozpad politického spektra postihuje řadu zemí a zasahuje také Evropský parlament. To se stalo už při volbách před pěti lety. Skoro dvě třetiny hlasů ještě dohromady získaly dvě největší strany, tedy evropští lidovci a socialisté, o další pětinu se podělily další dvě víceméně tradiční uskupení, liberálové a zelení.

Zbylou pětinu si však rozebraly víceméně obskurní, radikálně levicové, protievropské, nacionalistické a regionální strany. Mezitím proběhla ekonomická krize, politika dále ztratila na důvěryhodnosti a hlavní otázkou pro nadcházející evropské volby není, jestli lidovci potvrdí své minulé vítězství nad socialisty, ale jak se zvětší pětina sdružující nestandardní strany. Není pochyb o tom, že míst pro protestní poslance bude víc, jde však o to, jestli jich třeba nebude dvakrát víc než dosud.