Jeden z nich zažívá Česko právě dnes. Komunisté v čele se Soňou Markovou předložili pozměňovací návrh k novele zákona o zdravotním pojištění a tímto pozměňovací návrhem žádají okamžité zrušení zdravotnických poplatků a zároveň finanční strop dva a půl tisíce korun na doplatky za léky. Příští týden sněmovna rozhodne o tom, jestli komunistickou iniciativu schválí.  

Komunisté vůbec v posledních dnech prokazují značnou šikovnost při strategii, jak rozložit vládní koalici ještě předtím, než se bude hlasovat o důvěře pro novou vládu. Nejdříve navrhli zrušit lustrační zákon, teď chtějí zlikvidovat poplatky. V obou případech nejde o věcný problém. U lustračního zákona je ve skutečnosti jedno, jestli platí nebo neplatí. U poplatků jde pouze o to, jestli se zruší někdy na jaře, anebo až koncem roku, protože na tom se už strany budoucí vlády dohodly.  

Oba návrhy však mohou způsobit rozkol koalice a větší rozkladný potenciál mají rozhodně zdravotnické poplatky. Lustrace jsou pouze symbol, který zajímá jen určitou část pravicových voličů. Na tom se koalice rozštípnout ani nemůže. Poplatky zajímají v podstatě každého a některá z vládních stran může podlehnout populistickému pokušení.  

Návrh komunistů je tedy šikovný tah v rámci politického boje. Není pochyb, že poplatky nejsou příliš rozumné opatření. Už z toho důvodu, že občan už jednou platí zdravotní pojistné, tak není zvláštní důvod, proč by měl u lékaře platit znovu. Navíc poplatky fungují jako daň z nemoci, a to je zřejmě trochu přehnaná daňová aktivita. Není náhodou, že poplatky byly v posledních deseti letech zrušeny na Slovensku, v Maďarsku, Německu i v Rakousku.  

Přesto zrušení poplatků podle receptu komunistů přinese také problémy. Už dnes je jisté, že se nikdy nebude platit za pobyt v nemocnici, což byl poplatek, který měl jistou logiku. Tím se sníží příjmy zdravotníků o dvě miliardy. Pokud se teď návrhem komunistů zruší i poplatky za recept a za návštěvu v ambulanci, přijde zdravotnictví o další tři miliardy.  

Samozřejmě se dá říci, zrušme nespravedlivé poplatky ihned, jenže je třeba také říct, kde se vezmou chybějící peníze. Když se poplatky zaváděly, snížily se platby zdravotníkům, tak by bylo jen spravedlivé, po zrušení poplatků příjmy zdravotníkům naopak zvýšit. Koalice zřejmě plánuje právě tento postup a je jasné, že potřebuje čas, aby pár miliard shromáždila.   

Jako nástroj na rozbití koalice se však návrh na okamžité zrušení poplatku hodí.  

Nakonec není nutné hodnotit test koalice poplatky jenom negativně. Populista by se v případě poplatků nerozhodoval ani vteřinu a zrušení by podpořil. Země však potřebuje vládu, která nebude populistickým návrhům tak snadno podléhat, ale že bude rozhodovat s plnou odpovědností za to, o čem rozhodne. Uvidíme už při rozhodování poslaneckých klubů a pak ještě při hlasování jednotlivých poslanců, jestli se zmíněným očekáváním nebudeme muset počkat až na příští vládu.