Už to je důvod jít dnes či zítra k volbám, pokud tedy nechci svůj postoj demonstrovat neúčastí. Přesto se nedá přejít skutečnost, jak vyprázdněná předvolební debata proběhla v posledních týdnech před volbami. Několik příčin se dá odhalit na první pohled. Pravice po pádu reformní Nečasovy vlády ztratila v zemi postavení, vytratila se tedy polarita mezi levicí i pravicí a spolu s ní i tvrdé konflikty o věcná témata. Ještě před minulými volbami bylo velmi poučné sledovat konflikt mezi levicovými lídry, kteří slibovali třinácté důchody, a pravicí, která varovala před neuváženým zvyšováním rozpočtových výdajů. Na základě této věcné debaty vyhrála pravice, která pak tři roky prováděla úspornou politiku. Věcnou debatu o tom, jak byla tato politika úspěšná, nebylo v předvolební kampani slyšet.

Rozpočtové otázky se prostě neřešily, i když je přerozdělování peněz prostřednictvím státního rozpočtu nejdůležitějším úkolem každé vlády. Mohlo by se říci, že volební debata je vlastně zbytečná, protože politici stejně nemyslí vážně, co říkají, a po volbách si stejně budou dělat, co chtějí. Tento postoj je ovšem naprosto alibistický, vždyť už od dob Platóna se právě v debatách hledaly odpovědi na složité otázky a řešení problémů. Důsledkem slabé a málo věcné předvolební debaty je tedy skutečnost, že nové či staronové strany ve vládě budou mít úplně čistý bianco šek, jak každoročně nakládat s rozpočtem, tedy s bilionem korun ročně.