Nebyl portrétem bulváru, jak se dalo čekat, ale ukázal, že se ani ten nejtvrdší bulvár prakticky neliší od seriózních médií. Prostě shání informace, které by chtěl nějak prodat. Ve zcela prostupném informačním prostoru nezáleží na tom, jaká informace se nabízí, a prostředky k jejich získání volí každý podle toho, jestli jsou či nejsou efektivní. Rozhodující je nakonec to, jaká je čtenost či sledovanost příslušného produktu.

Takové poměry nastaly prostým nastavením pravidel v posledních dvaceti letech. Bulvární deníky platí stejnou daň z přidané hodnoty jako takzvané seriózní noviny, vysílací frekvenci dostávají zadarmo jakékoli televize, také na internet může každý pověsit, co ho napadne. Státní či veřejnoprávní média ještě dokážou soukromým projektům asistovat díky podpoře z poplatků, nepřinášejí však kvalitativně nic jiného.

V tom je právě specifická zvláštnost současného mediálního prostředí. Média se od sebe navzájem příliš neliší. Ještě před sto lety byly tématem článků v novinách nejnovější vědecké studie o politice, historii či národohospodářství, vedle nich pochopitelně existoval sektor nenáročné zábavy.