Nejde sice o absolutní rekord v čtrnáctidenním časovém „spotu“, ale okolnosti jsou více než varovné. Předně, k výprodeji dochází v době, kdy setrvale roste fiskální nerovnováha USA vyjádřená růstem vládního zadlužení a masivní výprodej bondů je jasným signálem, že již nejsou v tomto objemu a za daných podmínek žádané.

Pravidlo trendmakingu říká, že taková aktivita bude následovaná v nejbližší době dalšími živelnými i konsolidovanými výprodeji. Prozatím se událost obešla bez jakéhokoli komentáře ze strany ministerstva financí USA i tradingových autorit, což je jasný signál, že jde nikoli o rutinní, byť obrovský výběr výnosů, ale o cosi více, co znemožňuje jakýkoli bezbolestný vysvětlující komentář.

Vzhledem k ceslosvětovému růstu vládního zadlužení je jasné, že se objem dluhopisů na trzích zvyšuje, ale bez perspektivy požadovaných výnosů. Svět se tak kouzlem nechtěného dostává do pozice Japonska, které svůj mimořádně vysoký vládní dluh „vyřešilo“ umístěním převážně mezi své loajální občany. Ve světové dimenzi ale jistě nejde o loajalitu, ale o přinejmenším nerozvážnost. Rostoucí nabídka dluhopisů nutně narazí na pokles poptávky po nich, jestliže nabízejí k nule blízkému či dokonce zápornému výnosu rostoucí riziko problémů se solventností vlády USA a dalších zemí a finančních trhů. Metodika výpočtu vládního dluhu v USA nezahrnuje vládní závazky a garance, které jsou vesměs nefinancovatelné obvyklým způsobem pro fatální nedostatek likvidity, což dobře charakterizoval David Walker loni v listopadu. Každým dnem pak současně roste riziko exploze derivátové bubliny, na níž marně upozorňuje stále více světových finančních analytiků a právníků s nedozírnými následky na banky, finanční trhy a finanční instituce obecně. Pochopitelně drobní střadatelé a investoři nejsou v USA chráněni před sanací korporátních ztrát z jejich účtů.