Přes obecně jistě chvályhodné pokusy o rozšíření možností, jak umožnit fyzickým a právnickým osobám nahlédnout pod pokličku české veřejné správy, je možno u takových návrhů narazit na nebezpečí vylití pomyslné vaničky i s dítětem.

Jedním ze zajímavých fragmentů současných legislativních projektů je problematika zveřejňování smluv mj. právnickými osobami ovládanými státem nebo územními samosprávnými celky (ÚSC), tedy osobami soukromého práva. Je skutečně dobrým nápadem, aby i tyto subjekty spadaly pod tzv. povinné subjekty, jak to navrhuje citovaný poslanecký „nejkrásnější“ návrh?

V našem případě je důležité odlišit dva typy subjektů, které jsou, žel, ve výše zmíněném návrhu normativního právního aktu směšovány, ačkoliv jejich charakter i funkce jsou zcela rozdílné. Jedná se o rozlišení:

1) veřejnoprávních subjektů (státu nebo ÚSC)  zajištující veřejnoprávní funkce a

2) soukromoprávních subjektů s majetkovým podílem státu či ÚSC směřující k dosažení zisku. Toto podnikání se  neliší od podnikání soukromých subjektů bez majetkového podílu státu či ÚSC, přičemž velkou roli zde hraje obchodní tajemství a neveřejné znalosti a informace využitelné pro další podnikání.