Milý pane, si dovolím zavzpomínat na jeden pozapomenutý kriminální případ, jinak smutný, který byl však ve vedlejší linii prosvícen i nevídanou láskou ke vzdělání resp. odpovědností za studijní (ne)úspěchy. A proto je snad dobré ho připomenout právě v tyto sváteční dny, kdy školáci zasedají opět  do lavic.

Mezi jednoho z nejbrutálnějších vrahů české a československé historie patřil Ladislav Hojer. Jmenovaný koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let brutálně zavraždil na území tehdejšího normalizačního socialistického státu ve zkratce nazývaného jako ČSSR celkem pětici žen. A další brutálně znásilnil. Takže není pravdivá, pane vrchní (vypravěč se obrátil též k zvědavě naslouchajícímu  číšníkovi panu  G.), mj. romantická představa mnohých dnešní lidí, kteří si myslí, že za minulého režimu nebyla násilná kriminalita.

Avšak zpátky k vrahu Hojerovi. V pořadí jeho čtvrtou obětí byla osmnáctiletá dívka od nás z Brna. Velice smutné, nicméně vyšetřování přineslo jeden i na tu dobu kuriózní aspekt.