A abychom alespoň orientačně pronikli do pochopení principu zmiňované, neviditelné skutečnosti, řekněme si něco o stavbách Inků. Dávní Inkové nepoužívali pravidelně opracované kvádry, jako například stavitelé egyptských pyramid. U nich byl každý kámen jiný a šlo nejednou o bloky obrovské váhy, postaveny vedle sebe i na sebe. Nebylo použito žádné pojivo, ale kameny byly opracovány a zasazeny jeden do druhého s takovou přesností, že do spojů mezi nimi nelze vsunout ani hrot jehly. Při obrovských vahách kamenných bloků jde o něco neuvěřitelné, a dokonce i současní odborníci si lámou hlavu, jak to bylo možné dosáhnout.

Samozřejmě, existuje řada teorií, jak to možné je, a my se nyní podívejme na jednu z nich. Tato teorie hovoří o možnosti spolupráce dávných Inků s bytostmi, spravujícími přírodní dění.

Existují totiž bytosti, nacházející se v jemnější úrovni hmoty, které spravují vše, co v přírodě funguje. Mají na starosti růst stromů a květin, mají na starosti pohoří, potoky, řeky a moře. Mají na starosti oheň, vzduch, půdu, horniny, nebo proudění vzduchu. Naši dávní předkové o nich věděli a nazvali je skřítky, vodníky, vílami, elfy, gnómy a podobně.

Abychom pochopili, jakým způsobem z jejich pozice bytostí z jemnější úrovně dokáží s hmotou pracovat, uveďme si příklad. Příklad vody v jejích třech skupenstvích. V tuhém, kapalném a plynném.

Tuhým skupenstvím vody je led. Toto skupenství lze přirovnat naší nejhrubší hmotě. Pokud chceme manipulovat s ledem, musíme použít nástroje, jako je sekera, pila, kladivo, dláto a podobně. Led se podobá kameni a mohou se z něj stavět příbytky podobně, jak to dělají Eskymáci, nebo je z něj možné vytvářet například ledové sochy.