Zanícení podporovatelé co nejhlubší evropské unifikace pobouřeně odcházeli ze sálu a odmítali poslouchat kacířská slova českého prezidenta, zatímco poslanci, kteří se podobně jako Václav Klaus nesnažili zakrývat, že současná podoba integračního procesu dospěla do fáze, v níž de facto přestává existovat demokracie a svoboda je ohrožena více než kdy dříve, nadšeně aplaudovali ve stoje téměř po každé druhé větě.

Co tehdy prezident Klaus vlastně europoslancům sdělil? Posuďte sami, zda si některá jeho tehdejší slova uchovala svoji platnost i dnes...

„Obávám se, že pokusy integraci dále urychlovat a prohlubovat a rozhodování o podmínkách života občanů členských zemí ve stále větší míře posouvat na evropskou úroveň, mohou svými důsledky ohrozit všechno pozitivní, co bylo za poslední půlstoletí v Evropě dosaženo. Nepodceňujme proto obavy občanů mnoha členských zemí, že se o jejich záležitostech opět rozhoduje jinde a bez nich a že je jejich možnost toto rozhodování ovlivnit jen velmi omezená. [...] Nedopusťme vznik situace, ve které by občané členských zemí žili s rezignovaným pocitem, že projekt Evropské unie není jejich projektem, že se vyvíjí jinak, než si přejí, a že jsou pouze nuceni se mu podřizovat.“

„Dnešní systém rozhodování v EU je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklém parlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentu není. Zde je prosazována alternativa jen jedna a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrce evropské integrace. V naší části Evropy jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde byla jakákoli alternativa nepřípustná, a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsme trpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovat musí.“