Lukašenko okolo Ukrajiny rozehrál svoji vlastní hru. V průběhu uplynulých měsíců obratně manévroval a nikdy se zcela nepřimkl k Moskvě. Není to ostatně poprvé, podobné tanečky prováděl okolo uznání Abcházie a Jižní Osetie. To však ještě nebylo odměněno. Dnes fotografie běloruského prezidenta s V. Putinem a P. Porošenkem letí světem. Byť je to trochu jinak a Lukašenko ani jeho diplomacie nejsou hlavními „mírotvorci“. Kdo ale ve světě bude přemýšlet o tom, že šlo o setkání Celní unie, Ukrajiny a Bruselu. Hlavní bylo podání ruky Porošenka a Putina, naznačované závěry jejich bezprecedentně dlouhého jednání obou politiků. Roli Lukašenka nicméně nelze jen tak zhodnotit mávnutím ruky.

Řekněme, že máme nyní příležitost přestat s hloupými hodnoceními Lukašenka a situace v Bělorusku. Vždyť i dění na Ukrajině nám ukazuje nemoudrost lhaní si do vlastní kapsy. Co by dali ukrajinští občané za stabilitu, včetně třeba vyplácení důchodů či učitelé za pravidelné platy, co by dali neobčané v Pobaltí za naplňování jejich práv, jakého se dostává menšinám v Minsku. Dělali jsme si iluze o opozici na Ukrajině a brzy jsme viděli, kdo to také je a čeho je schopen. Možná i v Bělorusku by bylo dobré mrknout se na charakter a skutečný význam opozičních sil a jejich protagonistů.