Jak se má s mírovou cenou Obamova zahraniční politika např. ve vztahu k Libyi či Sýrii? Americký prezident  se povětšinou choval jakoby podle scénáře filmu Život a doba soudce Roy Beana. Stránka zákoníku, v tomto případě mezinárodního práva, která se Washingtonu nehodí, je prostě vytržena. Stejně tak se přihlásil k americké hodnotové tradici zahraniční politiky, která říká „je to čubčí syn, ale náš čubčí syn“. Obama tak před třemi roky říká: Vládní moc použila armádu proti vlastnímu lidu, proto musí civilizovaný svět zasáhnout. To tenkrát šlo o Libyi. Dnes v souvislosti s událostmi na Ukrajině zaznívá z Washingtonu, že vláda má právo použít armádu proti lidu k udržení pořádku ve své zemi. Není se co divit, že kyjevská pučistická vláda, cítící podporu z Bílého domu, nasazuje proti lidu Ukrajiny Národní gardu, ve které v nemalé míře působí lidé Pravého sektoru a další bojůvkáři z Majdanu, těžkou techniku a dokonce i rakety Grad. Vláda, ve které sedí fašisté a neonacisté, dělá vše pro to, aby pořádek byl. Podle Obamy na to má právo.