Nečas na to nepřímo označil Schwarzenbergův výrok za hloupý a poznamenal, že ministr zahraničí by měl více zvažovat to, co říká. A prezident Klaus ho v tom (jak jinak?) podpořil.

Na vnitrokoaliční rozmíšky jsme si už zvykli. Zatím se každá přehnala jako dubnový deštík. Možná, že tato dopadne stejně. Pokud ovšem nejde o postupné eskalování rozporu, který zatím stále ještě umožňuje vládní koexistenci, ale za nějaký čas může naplnit smysl přísloví o džbánu, se kterým se tak dlouho chodí pro vodu – však to znáte.

Ministr Schwarzenberg má tu výhodu, že je sám o sobě srozumitelný a jako takový je i vnímán. Jeho nevýhodou je jeho osamělost. Na tu si premiér Nečas stěžovat nemusí. Stojí za ním tři politické strany: ta jeho, VV a komunisté. Také prý většinové veřejné mínění. A ovšem prezident republiky. Nevýhodou je Nečasova nesrozumitelnost. Po návratu z Bruselu prohlásil, že „podpis smlouvy nepřináší Česku žádný politický benefit, nic nového nebo přínosného“ a že „velkou část věcí uvedených ve fiskální smlouvě má česká vláda ve svém programovém prohlášení a hodlá je provádět bez ohledu na to, jestli bude fiskální smlouva uskutečněna“. – Je-li tomu tak, že se snahy naší vlády v zásadě shodují s těmi unijními, mohl se Nečas o to snáze k smlouvě připojit. Není jasné, proč tedy riskuje nesrozumitelnost českého stanoviska v očích jiných zemí Unie, čili mezinárodní izolovanost naší země.