On tím bezděčně prozrazuje, jaký význam přisuzuje své osobě ve svém subjektivním prožívání světa. A jaký význam má v tom jeho prožívání Václav Havel.

Zdá se, že Havlův význam v Klausově světě je obrovský. Proto ty totálně zničující charakteristiky. Václav Klaus se po celou svou politickou kariéru snažil vytvořit z národa svůj vlastní „fanklub“. Dlouho se mu to dařilo a do jisté míry se mu to daří pořád. Není to jen výslednicí jeho vlastní aktivity. On tím vyhověl i jisté společenské objednávce, totiž potřebě statisíců upnout se na tzv. silnou osobnost. Proto se mu podařilo vštípit těmto dezorientovaným lidem své vidění světa, včetně řady myšlenkových a pocitových schémat. Jedno z nich se projevilo i v označení Václava Havla jako extrémního levičáka.

Po listopadovém převratu měla u nás slova „levice“, „levicový“, špatný zvuk. Lze to pochopit. Převládala důvodná nechuť k bývalému režimu i ke komunistické straně, která se tradičně pokládá za levicovou. Tu nechuť prohlubovala i mladá generace žurnalistů, která zabydlela mediální scénu. Také tu zatím nebyl nikdo, kdo by věrohodně reprezentoval politickou levici, protože by vyvolal podezření, že usiluje o návrat před listopad.