Už zase platí: „Nesouhlasím s vámi, a proto udělám vše pro to, abych vám zavřel hubu.“ Proč to tak je? Protože ona tolik vzývaná liberální demokracie už dávno není ani liberální, ani demokracie. Naopak, máme tu zpátky naši starou známou, možná přesněji nechvalně známou diktaturu. I ta se ale změnila. Diktatura proletariátu se pod kuratelou liberální demokracie, co není ani liberální, ani demokracie, přeměnila na diktaturu menšin.

Jak to chodí v diktaturách? Nemusíte ani něco dělat, stačí, že něco „závadného“ říkáte. A už po vás jdou. Diktatury si přímo libují ve slovních trestných činech. Jenže likvidací svobody slova to začíná, znásilněním, omezením či likvidací dalších svobod to pokračuje a vězením a koncentráky končí. A je tak nějak jedno, zda se zrovna buduje socialismus nacionální, internacionální či multikulturní.

Vidíme to kolem sebe i dnes, kam se společnost pod dohledem unijních mocenských elit, které tu vládnou, posouvá. Něco řeknete, někdy třeba i jen plácnete, a jako vosy na rozlitou šťávu se na vás slétnou biřicové jediných správných pořádků a politicky korektní čistoty veřejného prostoru. Je to impresivní přehlídka: bolševické domovnice, elfové, předsedové uličních výborů, Tribuna, práskači, režimní novináři, udavači, Respekt, cenzoři, konfidenti, agresivní neziskovkáři. Možno dle libosti doplňovat. Podoby se mění, podstata zůstává.