Při pohledu na dění v EU v právě končícím týdnu mohly být hodny pozornosti následující záležitosti, které bychom mohli rozdělit na měnové, energetické a ty, které se týkají zefektivnění trhu práce. Je zajímavé, že každá z nich má výrazně odlišný časový horizont. Ty měnové jsou vesměs poučeními z minulého vývoje a snaha vzít si z něj nějakou inspiraci. Ty energetické hodně hledí vpřed a přesahují samotné teritorium EU. A ty spojené s trhem práce lze zařadit do skupiny "měkkých" opatření, jejichž rezonance v současné diskusi je značně silná.

Měnová agenda EU

Měnové záležitosti, které byly předmětem debaty, mohou být vnímány poměrně akademicky, nicméně jsou-li vyřčeny z úst generality Evropské centrální banky (ECB), je dobré jim věnovat pozornost. Člen výkonné rady ECB Benoît Couré ve svém projevu ke sboru francouzských velvyslanců v Paříži prezentoval svoji sadu poučení z krize s ohledem na další budoucnost euro-zóny. Uvedl jej tou nejzákladnější pravdou: euro je neoddělitelně ekonomickým i politickým projektem. Nedávná měnová krize a stále nestandardní měnové podmínky představovaly zásadní test pro stabilitu měnové unie. Prvním poučením je, že lidé v Evropě i jejich vlády jsou daleko silněji propojeni a ztotožněni s jednotnou měnou, než přejímali někteří pozorovatelé. Druhým pak je, že institucionální rámec stále není dostatečný k tomu, aby Hospodářská a měnová unie byla završena a měla příležitost funfovat optimálně - s ohledem na záležitosti ekonomické, fiskální a finanční. ECB nemá adekvátně silný protějšek v těchto oblastech. I proto měnová unie zůstává nedokonalá, neprosperuje tak, jak by mohla, a bude opět čelit riziku opakovaných krizí. Za paradox krize považuje to, že i přes bezprecedentní krizové otřesy důvěra v euro zůstala vysoká v EU i mimo Unii. Na druhé straně si uvědomuje vážnost křehkosti hospodářské unie, provázené nadměrnými nerovnováhami v reálné ekonomice, a absenci záchranných mechanismů nastalou situaci řešit. Politickou reakci tak považuje za nedokonalou. Za řešení považuje opravdovou obnovou evropského projektu a redefinici sdílených a společných cílů. Viceprezident ECB Vítor Constâncio pak při jiné příležitosti hovořil o nové fázi nekonvenční měnové politiky ECB počínaje počátkem letošního roku a zatím nekonkrétními vyhlídkami návratu ke standardní měnové politice, pro niž předpokladem je však i standardní ekonomický vývoj a eliminace systémových poruch a jejich následků.