A do takové tu a tam sahám, abych se přesvědčil o oné pravdě v médiích ze všech pravd nejtrvalejší: že totiž hloupost je věčná a v zásadě neměnná, platí pro ni zákon zachování hmoty. A že když ji na jednom konci potlumíte, vyleze na konci opačném ještě posílena. Vyženete ji dveřmi, vrátí se oknem. Je tu s námi.

A jde teď vlastně jen o to, s jakou mírou agresivity se brání, abychom my, občasní a obvykle nepříliš soustavní držitelé těch archívů, na ni upozorňovali a před ní varovali, případně zda se tato hloupost již sdostatek instruovala – skrze různá hybridní centra proti svobodě slova – a naše kritické výplody prostě z veřejného prostoru vymazala. Ale ani tehdy nebudou mít vyhráno. To by museli vystřílet všechny ty myriády holubů, co se jich potuluje po všech metropolích světa. Nikdy totiž nemůžete vědět, že právě tenhle či tamten holub není poštovní.

Nuže tedy zpět ke vzpomínkám. Čeští novináři si, jak známo, od věků zakládají na své neomylnosti. Na tom, že cokoli řeknou nebo napíší, sedí, má ověřenou faktografii a světodějný význam. Novináři jsou ochotni a žel i schopni jít za svou svobodu slova na barikády. Čtenář a divák by tedy od tak nadaných a výjimečných bytostí očekával též výjimečné výkony. Nebo aspoň řemeslo. K němu patří především právě ověřování faktů, jmen, dat a vůbec údajů snadno ověřitelných. Že se naše média hemží takovou spoustou faktografických chyb, je dílem jednak cílených kampaní, jednak obyčejné lenosti zvednout telefon.

Cílené kampaně se vedou proti politickému nebo ekonomickému nepříteli s cílem zdiskreditovat jej, poškodit pro příští časy případně jej zcela vyřadit z veřejného života. V takové kampani se pak vědomě užívají výmysly, dezinformace, lži, ty se pak více či méně umně zabalí do pravděpodobných nebo dokonce pravdivých detailů, které si dokáže ověřit někdy i sám čtenář, nebo které aspoň vypadají snadno ověřitelně. Čítankovým příkladem stůjž legendární pomyslná vila Václava Klause v Davosu, kterou přivedli k životu investigativci Vávrova týmu v TV Nova roku 1997. Běžný divák si tehdy nutně musel říci s Járou Cimrmanem: „Milenku si vymyslíš, nakradené peníze doma ve skříni ti taky nikdo nepřepočítá, ale vila v Davosu je barák, je na něj vidět odevšad, to si nevymyslíš!" Vymyslíš, jak tehdy dokázali nováčtí reportéři a jejich chlebodárci, zadavatelé této někdejší protiklausovské (či spíše proluxovské a prohlavlovské kampaně).