Po tři čtvrtě století se stále zmenšuje okruh těch, kdo by mohli vydat osobní svědectví, a tak jsme a budeme čím dál více odkázáni na písemné nebo obrazové záznamy tehdejších dějů. To je samozřejmě také znamenitá příležitost pro rozličné propagandistické manipulátory, aby dokumenty zatajovali nebo překrucovali jejich smysl. Pokusíme se i v dalších týdnech vám přinést sérii nezvratitelných důkazů o tom, kdo v té genocidou provázené válce byl viníkem a kdo obětí. Jedním z takových zcela nezpochybnitelných dokumentů je protokol z konference, která se konala za účasti vysokých představitelů nacistického Německa v úterý 20. ledna 1942 v zámečku na břehu jezera Wannsee poblíž Berlína. Jediným bodem jednání byla koordinace tzv. konečného řešení židovské otázky. Možná jste tento text už někdy četli, možná ne. V každém případě stojí za to si jej připomenout. Národ, který dal lidstvu Goetha, Schillera a Heineho, uštědřil lidstvu i následující poučení. A nepropadejme iluzi, že se nic takového nemůže opakovat. Historie má zlověstný smysl pro repetice.

Protokol z konference ve Wannsee 

I. 

Porady o „konečném řešení židovské otázky“, která se konala 20. ledna 1942 v Berlíně, Am Grossen Wannsee č. 56-58, se zúčastnili: 

Župní vedoucí dr. Mayer a vedoucí říšského úřadu dr. Leibbrandt - Říšské ministerstvo pro obsazená území na Východě 

Státní tajemník dr. Stuckart - Říšské ministerstvo vnitra