Takové se nečtou nejsnadněji, ale mohou někdy poskytnout hlubší odpovědi na otázky, jež si klademe. A když překonáte přirozený apriorní odpor k všudypřítomné – avšak nezbytné – abstrakci filosofického myšlení, můžete prožít dobrodružství, v němž slova „souhlas“ či „nesouhlas s autorem“ pozbudou smyslu. To dobrodružství spočívá prostě v tom, že autor přiměl k přemýšlení vás samé. A hledáte-li porozumění tomu, co se děje, pak je to jediná nebo aspoň nejpřímější cesta.

Zygmunt Bauman (1925-2017) prožil život plný paradoxů. Podobně paradoxy napěchované se jeví i jeho dílo. Nicméně patří k těm myslitelům, k nimž má smysl se vracet – když pro nic jiného, tak pro analogie, pro osvědčení toho, že všechno už tu někdy v nějaké podobě bylo, pro objasnění, proč se některé věci stávají právě tak a ne jinak a tehdy a ne jindy.

Narodil se v Poznani v roce 1925 v polské židovské rodině. Po okupaci Polska nacistickým Německem uprchl do Sovětského svazu. Později sloužil v První armádě polského vojska (Pierwsza Armia Wojska Polskiego - 1AWP), která byla kontrolována Sověty. Zúčastnil se bojů o Kołobrzeg a o Berlín. V 1AWP působil jako politický důstojník. Podle prohlášení polského Ústavu národní paměti, které bylo uveřejněno v květnu 2006 v konzervativním časopise Ozon, působil Bauman v letech 1945 až 1953 ve vojenských oddílech tzv. Jednotek vnitřní bezpečnosti (Korpus Bezpieczeństwa Wewnętrznego - KBW), které byly určeny k odhalování a potírání antikomunistických, ukrajinských a německých podzemních hnutí. Podle tohoto zdroje prý Bauman vynikl jako velitel jednotky, která zatkla velký počet protikomunistických bojovníků, a byl za to vyznamenán polským Válečným křížem v roce 1950.  V KBW dosáhl Bauman hodnosti rovnající se majorovi, ale v roce 1953 byl propuštěn za to, že se jeho otec pokusil emigrovat do Izraele. To vedlo k vážným nedorozuměním mezi otcem a synem, který nejen nesdílel otcovo nadšení pro sionismus, ale byl doslova zatvrzelým anti-sionistou.

Po skončení 2. světové války ovšem také začal studovat sociologii na varšavské Akademii sociálních věd, později přešel na studia filosofie, protože sociologie byla mezitím zrušena jako buržoazní obor. Po ukončení studia nastoupil na Varšavskou univerzitu, kde byl zaměstnán až do roku 1968. Během svého pobytu na London School of Economics sepsal vyčerpávající studii na téma anglického socialistického hnutí. Byla to jeho první závažná práce, která vyšla polsky v roce 1959 a anglicky v roce 1972.

Zpočátku měl Bauman blízko k oficiální marxistické doktríně. Později se však stal pod vlivem prací Antonia Gramsciho a Georga Simmela kritikem komunistické politické praxe. Pro tento svůj postoj k režimu nebyl jmenován profesorem. Vystaven sílícímu politickému tlaku a antisemitské kampani vedené populistickým ministrem Mieczysławem Moczarem vystoupil v lednu 1968 z Polské sjednocené dělnické strany a ještě v témže roce odešel do emigrace stejně tak jako mnoho jiných intelektuálů, kteří upadli v nemilost komunistického režimu a byli během antisemitských čistek v březnu 1968 donuceni emigrovat. Bauman odešel učit sociologii nejprve do Izraele na telavivskou univerzitu a později do Anglie na univerzitu v Leedsu. Tam také získal titul profesora sociologie. A tam také loni zemřel.