Většina takových hodnocení je buď zcela lichá, nebo jen jednostranná. Tu a tam si někdo vystačí s banální zkratkou – Beneš před válkou utekl před Němci a po válce předalmoc do rukou komunistů. 

Přitom právě Beneš, navzdory všem svým skutečným handicapům (nepříliš zvučná a formálně málo záživná rétorika, jistá sebestřednost, plynoucí z dlouholeté role „toho druhého“, a také z nevysoké Benešovy postavy atd.) byl Beneš hlavou státu uprostřed Evropy v těch nejhorších časech – nejprve při nástupu nacismu, a poté při rozdělení Evropy, kdy Československo spadlo do vlivové sféry Sovětského svazu, tváří v tvář triumfu komunismu. Rozhodnutí, která musel činit, nebyla v žádném případě snadná a obvykle musel jen volit co možná nejmenší ze všech zel. Hledat tu možnost, která byla nejméně špatná, protože dobrých se nedostávalo. Historický pohled na Edvarda Beneše tak rozhodně není jednoznačný, ale je vždy třeba vzít v potaz všechny okolnosti, jež jej provázely.

Následující připomínku historických dokumentů rámujících čas nacismu a druhé světové války započneme suchým výčtem událostí, které vedly k Mnichovu 1938 a následné Benešově abdikaci. Na tomto přehledu je dobře patrné, jak se stále rychleji zužoval rozhodovací prostor pro prezidenta země v podstatě předem odsouzené ke zmaru. Dalším dokumentem je Britsko-francouzský plán na odstoupení pohraničního území Německu a poté Hitlerovo Godesberské memorandum. Tuto přehlídku událostí pak završíme pomnichovským abdikačním projevem Edvarda Beneše ze dne 5. října 1938.

Chronologie politického roku 1938 v Československu a Evropě

26. ledna 1934, Praha – uzavření polsko-německého paktu o neútočení

18. února 1937, Praha – požadavky německých aktivistických stran předložené československé vládě