Je to série zastavení u okamžiků, které autor považuje za zásadní, zlomové či z nějakých důvodů mezní, postřehy sice víceméně chronologické, ale ve své podstatě velmi promyšleně tematizované. O národní povaze naší i britské, o minulosti, dávnější i nedávné, u nás i ve Spojeném království, a samozřejmě nemůže chybět ani aktuální zamyšlení nad érou, jíž jsme si už skoro naučili říkat covidová. Vybral jsem pro Vás pár ukázek, které jsou pro Kurase a jeho myšlení a psaní typické. Projevuje se v nich šíře jeho syntetického uvažování, smysl pro souvislosti a na rozdíl od jeho předchozích knih podstatně méně ironie a umně skrytého humoru. Kdybych to měl po kurasovsku vyjádřit jednou stručnou větou, pak by zněla: Život holt přestává bejt sranda.

Mimochodem: knihu si už teď můžete s velmi zajímavou slevou objednat ZDE.

Diverzitokracie – nejnovější útok na demokracii

Už někdy koncem devadesátých let jsme si s rabínem Salamonem všímali věcí, které v nás budily podezření, že Británie se dává na cestu k totalitnímu státu. Mnohé pocházely z Evropské unie, ale nemálo z nich bylo i domácí výroby. Naši známí si sahali na čelo, jací že to jsme paranoidní cvoci. Jenže ty známky oklešťování svobody a demokracie se se vstupem do nového století hromadily. Pomalu, nenápadně. Jako ten známý pokus se žábou a pomalu se vařící vodou.

Pilně se od té doby snažím identifikovat, co se vlastně děje a jak se to provádí. Na co jsem postupně přicházel, jsem vložil do knihy Pohřbívání svobody. Jasně to definovat a vystopovat postup a průběh se mně však daří teprve teď, v koronavirové pandemii, za řádění amerických neomarxistických teroristů usilujících o svržení demokratického kapitalismu, poklekávání policistů před nabubřelými a rozvzteklenými demonstranty, bourání soch, vymazávání historických osobností, a vyhazovy nesprávné otázky pokládajících akademiků.

Mudrujte nad tím chvíli se mnou.