POLITICKÉ ZVÍŘE
Byl to myslím Aristoteles, který definoval člověka jako politické zvíře. Myšlenka je náramně moudrá; není jenom docela jasno, mínil-li tím Aristoteles, že člověk je podivné zvíře, které dělá politiku, nebo že člověk, který dělá politiku, je s odpuštěním zvíře. Obojí výklad má něco pro sebe.
Promiňte, obyčejně se do politiky mnoho nepletu, jelikož se v ní prakticky nevyznám; což ovšem je důvod neobyčejně slabý. Řeknu-li tedy něco příliš nemístného, ať to padne na hlavu toho, kdo mne k tomu přiměl. Udělal to politický redaktor, a politikové bývali skoro vždy pověrčiví. Například starořímští politikové si časem dávali věštit ze zobání posvátných kuřat nebo z vnitřností zasvěcených hovad. Dnes, zvláště ve vánoční době, se k tomu cíli užívá už jenom literátů, patrně proto, že mají k politice stejně neosobní poměr jako posvátná kuřata k starořímskému válečnictví.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
