Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 371. díl. Jaromír Hořec - Zapisovač tmy

20.10.2024 10:58 | Monitoring

Čtenářská vzpomínka Petra Žantovského na básníka ze Zakarpatí.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 371. díl. Jaromír Hořec - Zapisovač tmy
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Nic není více hodno hanby / než vlastní vina / za to / co hnije od hlavy i zespod / v koncertu krys // Nic není směšnější / než setrvat / a jít poslepu dál / za křivou hvězdou // Nic bezectnější / než nepostavit se / po tolikerém krachu / když v patách hoří nářek“

Autorem veršů z úvodu je Jaromír Hořec. Verše pocházejí z básně Hrdelní pře, věnované Františku Halasovi, což je víc než symbolické. Třeskutá, a přitom chirurgicky nesmlouvavá metaforika Hořcovy poesie nese stopy Halasovy. To v jeho cestě dál pokračovali mnozí čeští básníci u vědomí, že Halas kdysi otevřel dveře do neznáma, kde můžete potkat cokoli: krásu i smrt. Zpravidla obojí najednou.

Hořec se narodil v zakarpatském Chustu 18. prosince 1921 a z tohoto válkami a totalitami znesvěceného světa odešel 22. listopadu 2009. Podle jeho životního příběhu by se daly psát dějiny toho truchlivého i vzrušujícího století. Hořec, původním jménem Jaromír Halbhuber, pocházel z rodiny lesníka. Od roku 1932 žil v Praze, kde absolvoval reálné gymnázium (maturita 1940) a abiturientský kurs při obchodní akademii (1941). Za německé okupace (1941–1945) pracoval jako dělník, působil v ilegálním hnutí mládeže. V květnu 1945 byl jedním ze zakladatelů deníku Mladá fronta; působil jako její šéfredaktor a ředitel stejnojmenného nakladatelství. Stál také při zrodu časopisu MY 45, který byl po nástupu komunistů zakázán, poději obnoven v období pražskojarního tání, za normalizace opět zakázán, a konečně na pár let oživen Petrem Hájkem v roce 2018.

Hořcovo angažmá v Mladé frontě ukončil rázný nástup tvrdé stalinské linie v roce 1949. Uchýlil se do prostředí Svazu protifašistických bojovníků, vedl časopis Hlas revoluce a pracoval v Našem vojsku. Sepsal tehdy řadu historicko-politických pojednání o druhé světové válce, o tom, co jí předcházelo i co po ní následovalo. Slovo fašismus pro něj znamenalo obecné synonymum pro svévolnou agresi na lidech, kteří si to nijak nezasloužili. Proto tím slovem označoval třeba i americkou vojenskou intervenci v Severní Koreji. V 60. letech pedagogicky působil na Univerzitě Karlově, odkud však byl roku 1968 z politických důvodů vyhnán. V 70. letech, tak jako mnozí jeho generační druzi, žil ve vnitřním exilu, vydával samizdatovou, především na poesii orientovanou Českou expedici, v podstatě živořil, ale se vztyčenou hlavou. Tehdy se jeho psaní zkonkrétnilo, zatvrdilo a přitvrdilo:

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Věra Kovářová, MIM byl položen dotaz

K tomu vašemu sběru podpisů na kandidátky

Nepřijde mi to špatný nápad, ale na druhou stranu, to nemáte nic důležitějšího na práci, než sbírat podpisy? Zaznamenal jsem, že ke sběru dochází třeba i v době, kdy jedná Sněmovna. Proč je nesbíráte třeba o víkendu či ve volném čase? A když už sbíráte podpisy pro nominaci a pak logicky i hlasy pro ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Průtahy nejsou průtahy

11:24 Zdeněk Jemelík: Průtahy nejsou průtahy

Dne 18. 4. 2025 mě zaujal na Novinkách článek „Banální pře o nezaplacenou fakturu zabrala justici 25…