Jeho poslední, rozsahem menší, ale myšlenkovým obsahem hutná a v mnoha ohledech podnětná kniha, vyšla před dvěma lety i česky, je Žurnalistika a společnost. Autor pokračuje v úvahách o žurnalistice a jejím společenském a politickém kontextu a jejím významem pro fungování demokracie.

Jednoduchý závěr by mohl znít asi takto: Proměna žurnalistiky souvisí s hlubší společenskou transformací, jejíž důsledky dnes nejsme schopni spolehlivě odhadnout. Jenomže to bychom knize i jejímu autorovi ubrali na – u něj obvyklém – rozsahu a kontextualitě myšlení.

Co je podstatné, a proto se i ve výběru našich ukázek omezíme právě na příslušný oddíl, jsou McQuailovy úvahy o proměně celého mediálního diskursu pod vlivem zdrcujícího nástupu digitálních médií – internetu jako informačního zdroje pozvolna vytlačujícího z dominantních pozic dosavadní hegemony, tisk, a především televizi.

Je třeba hned v úvodu říci, že McQuail nebyl žádným velkým nadšencem digitálních médií, ale ty podstatné změny, které způsobila v celém žurnalistickém světě, se snažil zachytit poctivě a korektně.

Nejprve se tedy vrací o dějinný krůček zpět, do času jednoznačné dominance klasických elektronických médií, tedy především televize, která se nadlouho stala pro většinu lidí hlavním zdrojem zpravodajství. A po konstatování stavu dnešního klade ihned naléhavé otázky směřující k budoucnosti.