Petr Žantovský: Ondřej Kašina - 200 klíčů od Atlantidy

02.06.2025 14:28 | Monitoring

JAK JSEM POTKAL KNIHY - 388. díl: Zažili jste někdy pokušení opustit svoji profesi, domov a zvyky a vyměnit to za úplně novou a nejistou existenci kdesi daleko?

Petr Žantovský: Ondřej Kašina - 200 klíčů od Atlantidy
Foto: Hans Štembera
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik

Všechno hodit za hlavu a začít znovu třeba někde na ostrově? Pokud ve vás doutná tohle pokušení, určitě vás zaujme příběh Martina, který po více než třiceti letech diplomatické kariéry náhle odešel na azorský ostrov Sao Miguel. Kniha je volným pokračováním románu „Ne, pane ministře“ a také nabízí nefiltrované vhledy do české diplomacie, někdy humorné, jindy hořké. A svědectví, jak složitá je cesta z obleku diplomata do montérek azorského zahradníka. Na té cestě Martin objevuje nejen drsnost azorské přírody, ale také rozplétá záhadný osud majitele starého domu, jenž koupil. Včetně příběhů špionáže a obchodu s drogami.

Kniha autora, emeritního českého diplomata, skutečně žijícího na Azorských ostrovech, a tudíž jen velmi zřídka se vyskytujícího ve staré vlasti, vychází právě v nakladatelství Bondy a bude mít hned dvě veřejné prezentace: Tu první ve středu 4.6. v 19 hodin v oblíbené "knihovinárně" Božská lahvice (Bílkova 6,Praha 1), a druhou hned den poté, ve čtvrtek 5.6. v 17 hodin ve Slovenském domě, Soukenická 3, Praha 1, a to v rámci již čtvrtého Literárního salonu, který pořádají společně čtyři spisovatelské organizace: Unie českých spisovatelů, Obec spisovatelů ČR, Klub českých a slovenských spisovatelů a Slovak-centrum PEN. Abychom vás navnadili, předkládáme vám malý předkrm, autorův úvod do knihy 200 klíčů od Atlantidy.

kniha

V přízemní chodbě Alcatrazu

Tak tady mě vidíte! To jsem já – ten chlap s šedivejma fousama, co drží krabici od banánů a vychází z vysokejch dveří palácový místnosti v přízemí. Právě opouštím cosi, čemu se tady říká diplomatická šatna. Jenže v Černínským paláci nevěřte nikomu a ničemu na první pohled nebo poslech. Totiž, ta diplomatická šatna, to není žádná šatna! Je to skládka lidí – nebo jinak řečeno – čekárna pro diplomaty, pro který se nenašlo systemizovaný místo, nebo se někomu znelíbili. Obvykle se tady čeká rok. Pak následuje odchod z Alcatrazu anebo se najde nějaký místo v jeho struktuře. Tak jednoduchý to je: nula nebo jednička.

No prostě, ten člověk v košili bez kravaty jsem já a odnáším si krabici s pár mejma věcma do skutečný kanceláře ve druhým patře. Ten, co mi otvírá dveře, to je Pepa Zamazal, bejvalej obchodní rada v mnoha zemích. Má docela dobrej smysl pro humor, takovou směs českýho lidovýho cynismu a hlubokejch znalostí poměrů v naší zemi a taky tady v Alcatrazu. Pro toho nejspíš skončí čekání v diplomatický šatně nuceným odchodem pro nezájem systému o něj. Na konci toho součtu jeho čekání v šatně tuším hořkou nulu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Důvěra

Myslíte, že lze věřit státu, když vidíme, jak jsou třeba politici úplatní nebo třeba se tu už měsíc řeší bitcoinová kauza? A k důvěře v soudy. Nemyslíte, že ji dost snižuje to, jak dlouho se kauzy vlečou? Třeba kauza Čapí hnízdo nebo třeba i Dozimetr. Kde je podle vás chyba? A divíte se, že pak důvě...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Pandořina skříňka se otevírá

9:44 Jiří Weigl: Pandořina skříňka se otevírá

Válka na Ukrajině už dlouho má velmi závažné a pro nás zásadní důsledky, které si současná vládní ko…