Parkanové politický příběh je toho dokonalým příkladem. Přeběhla nejprve z ODA do KDU-ČSL a od ní pak k TOP 09. Ostatně stejně jako mnozí její kolegové.

Tím jasně prokázala, že jí nejde o ideovou principiálnost a charakterovou pevnost, ale prostě o prospěch plynoucí z průběžně měněných výtahů ke kariéře.

Vystřídala na politické scéně hromadu funkcí, nejviditelněji post ministra spravedlnosti a ministra obrany, přičemž přinejmenším u toho druhého nemohla rozhodovat její kvalifikace a praxe podnikového právníka v plemenářských závodech, nýbrž jen a pouze takzvané politické rozhodnutí. A jak plyne ze všech dnes viditelných okolností, bylo to špatné rozhodnutí.

Dobře tato fakta komentují dva lidé z odlišných názorových koutů, kteří dokreslují Parkanové politický a konec konců i lidský profil. Její bývalý stranický šéf Jiří Čunek o ní v reportážním pořadu České televize 168 hodin řekl toto: „Potřebuje vždycky nějakou silnou postavu, oporu. A kdo jí tuto možnost nabídne, tak toho se drží.“ A co se týče jejího odborného rozhodování, dodal Jiří Čunek i toto: „Vždycky ten materiál přečetla, a pokud tam byla nějaká otázka, která byla nad její síly, tak jí většinou pomohl ministr Kalousek.“