Petr Žantovský: Pravdu a nic než pravdu

06.01.2019 9:20

Jeden politik svého času přišel s tímto bonmotem: „Neexistuje nezávislost. Je jen závislost, u níž nevíme, na čem."

Petr Žantovský: Pravdu a nic než pravdu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Tato věta je univerzální odpovědí na pravidelné hysterické pokřiky českých (a jistě nejen těch) novinářů o jejich domnělé nezávislosti, nestrannosti, nepodjatosti. Kdo někdy přišel do styku s českými mainstreamovými médii, ví na vlastní kůži, jak jsou ta slova nemístná a bezobsažná. Ví, že český novinář je obvykle především žoldákem nějakých zájmů, vedoucích jeho kroky a myšlenky. Zájmů, na které často ani nedohlédne. Dokonce není nemožné, že o nich ani sám neví, což ale neznamená, že neexistují. Jak pro změnu napsal Bob Dylan v jedné své próze − „to, že nejsi paranoidní, neznamená, že nejsou před domem a nejdou po tobě". To, že o něčem nevíme, či si to neuvědomujeme, neznamená, že to není. Média bez toho, aby šířila a realizovala ve veřejném prostoru zájmy za nimi stojící, by ztratila svůj smysl. Jak – citujme do třetice – píše známý britský sociolog Brian McNair, „žádné důležité sdělení se neocitá v médiích náhodou. Vždy za ním můžeme dohledat konkrétní zájem. Jde jen o to, umět hledat. Někdy se toto umění nazývá mediální gramotností a dodává se, že je vlastně stejně důležitá, jako gramotnost primární. Protože bez dostatečného porozumění mediálním obsahům a jejich souvislostem se nám může snadno stát, že budeme manipulováni kýmkoli, komu se namane. Staneme se loutkami na cizím jevišti a v cizím kuse. A bude jen na zkušenosti a schopnostech takového manipulátora, zda se mu podaří vnuknout nám přesvědčení, že je to naše jeviště, my píšeme ten kus a hrajeme v něm roli, kterou jsme si svobodně zvolili."

Ať se rozhlédneme po světě mainstreamových médií víceméně kamkoli, narazíme na manipulaci a lépe či hůře skryté zájmy. Lže se víceméně ve všem. Producenti spotřebního zboží lžou o jeho jedinečnosti, výrobci hraček lžou o jejich bezpečnosti, prodejci potravin lžou o jejich kvalitě... Generálové, zbrojící do další války, lžou o své lásce k míru. Šéfové velmocí lžou o nezištnosti vývozu svého životního stylu (rozuměj: investic a zboží) do zemí třetího světa. Náboženští fanatici lžou o své toleranci vůči jinověrcům. Novináři lžou o své nestrannosti a nezávislosti...

Ti všichni mají svůj zájem: prodat více bezcenného zboží, jedovatých hraček, zdravotně závadných potravin. Výrobci tanků a raket potřebují zvednout zisky, tedy prodávat své tanky a rakety. Jediný, kdo je od nich ale může koupit, jsou generálové a jejich političtí guruové, volající do války ve jménu míru (jen oni drží státní garance, že zboží bude do puntíku zaplaceno a pokud možno rychle v nějaké válce zničeno, aby vyvstala nová poptávka). Pravda, dobrými odběrateli tanků a raket jsou též náboženští fanatici, bojující ve jménu tolerance s každým jinověrcem na život a na smrt: jenomže tito odběratelé nejsou už zárukou uhrazení faktur za ty tanky a rakety. Proto se jim dodávají pod rukou či přes ruku a jako protiúčet se přijímají ropa nebo narkotika. Zboží za zboží. Jak za prvobytné pospolitosti. Nu a novináři mají zájem na tom, aby přesvědčili svoje publikum o tom, že mluví a píšou pravdu a nic než pravdu.

A tak všichni hrají hru zvanou „tichá dohoda". Jedni předstírají, že jsou ve svých úmyslech a hodnotách křišťálově čistí, druzí předstírají, že jim to věří. Ti i oni vědí, že je to jen hra. Jenomže žádnou hru nelze hrát donekonečna. Vždycky, dřív či později, dojde do bodu, kdy se změní na hru „vyhoďme ho z kola ven". Mluvíce o médiích, vypadá to, že z kola poslední dobou vypadávají právě ona. Čím dál větší počet těch, kdo by měli být mainstreamovými médii balamuceni a manipulováni, se zříká této pochybné, byť tak pohodlné privileje. A mění ji za nepohodlné, pracné a mnohdy ve výsledku bolestivé hledání a nacházení střípků pravdy v mozaice reality.

Svět se z podstaty mění. Ještě za studené války bylo možné nalhávat poměrně širokému publiku, že jedni jsou bílí, druzí černí, jedni hrdinové, druzí zbabělci, jedni útočníci, druzí obránci. Bylo možné počítat s poměrně značnou loajalitou vůči takové propagandě. Tato loajalita byla totiž založena na strachu jakožto produktu řízené a kontrolované neinformovanosti – z jedné i z druhé strany. To dnes možné není. Není možné vynutit si loajalitu vůči těm, kdo námi tak zjevně manipulují – a my už máme přece způsoby, jak tuto manipulaci odhalit. Máme informace a umíme si je vyhledat. To je tak zásadní změna, že každý pokus čelit jí starými metodami, vykolíkovanými „tichými dohodami" a „ministerstvy strachu", je předem odsouzen k neúspěchu. Pochopí to někdy všichni ti „závislí nezávislí"?

Petr Žantovský

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinamiPublikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lukáš Kovanda: České dráhy se chystají škrtat na mzdách, využívají zrušení superhrubé mzdy. Kdo bude další?

10:41 Lukáš Kovanda: České dráhy se chystají škrtat na mzdách, využívají zrušení superhrubé mzdy. Kdo bude další?

Komentář k letošnímu snižování platů a mezd v české ekonomice, které signalizuje nově zveřejněný zám…