Když se rozhlédnete po všelijakých prognózách a předpovědích, co všechno nás asi čeká a (žel) nemine v roce 2017, vesměs se dočítáte hrůzozpěvy malující na zeď hodně věrohodné a pravděpodobné čerty. A protože, jak známo, historia magistra vitae, budeme se tedy letos vracet k událostem, jež se odehrály v letech končících, stejně jako ten náš, sedmičkou. Ono se za těch jedenáct dekád dělících nás od počátku 20. století, najde rozmanitých příběhů s otevřeným koncem vskutku dost. Přičemž otevřeným koncem rozumějme konstatování, že se sice událost již odehrála a zdánlivě se za ní zavřela voda, avšak všeliké dopady, důsledky a poučení z ní prostupují i naším dneškem. Proto také má smysl se k nim vracet, připomínat je a snažit se jim porozumět v celé jejich (ne)kráse.