Tak nějak podobně se mi jeví dnes, s odstupem epoch, příběh neúspěšné invaze v kubánské Zátoce Sviní (Bahía de Cochinos), jejíž výročí (výjimečně nekulaté, padesáté šesté, ale stojící za to) si právě v těchto dnech (17. -19. dubna 1961) připomínáme. A protože za všech režimů se vždy hrdě připomínají výročí vítězná a triumfální, vždy se s falešnou skromností poněkud zapomíná na výročí proher a debaklů. Prolomme dnes tedy tuto tradici a připomeňme si, jak ukázkově, ba učebnicově, dopadl pokus jedné velmoci o převrat v jedné, formátem malé, ale geopolitickým umístěním důležité zemi v Karibiku.

Invaze v Zátoce Sviní byla, jak praví dějepis, neúspěšná operace původně kubánských exulantů, kteří v dubnu 1961 (pod vedením CIA) napadli jižní Kubu. Tuto akci financovala a podporovala americká vláda, s cílem svrhnout Fidela Castra. Invaze proběhla jen pár týdnů poté, co se prezidentem stal John Fitzgerald Kennedy, ten světově uctívaný demokratický modernizátor americké konzervativní politiky a zbožňovaný „mírotvorce“ (jehož otec Joseph byl velmi důležitou postavou meziválečného ekonomicko-politického vývoje – měl se podílet velmi zásadně na ekonomickém vzestupu Hitlerova Německa, ale to už se raději nepřipomíná).

Invaze na Kubu skončila totálním fiaskem. Kubánští vojáci, s výcvikem i výbavou z „Ostbloku“, zrušili invazní úsilí do tří dnů. Jediným skutečným výsledkem této washingtonské imperiální snahy byl fakt, že se Fidel Castro poté ještě těsněji přimkl k Sovětskému svazu. Jak se historikové shodují, právě (jistě nechtěným) důsledkem vylodění v Zátoce Sviní byla Karibská krize.