Ona, nebojím se toho slova: unikátní obrazová publikace o československém retrosvětě od autora Michala Petrova - novináře s bohatou televizní zkušeností, nás vrátila do let socialistického konzumu – k věcem každodenní spotřeby, které provázely (anebo v nedostatkové socialistické ekonomice naopak neprovázely) průměrného obyvatele Československa. Pestrý obrazový doprovod umožnil každému připomenout si éru čtyř dekád před rokem 1989. Autor s pomocí vlastních zkušeností (leccos pamatuje, narodil se roku 1965 a je vlastníkem příslušného archivu, který patří určitě k nejrozsáhlejším u nás), a samozřejmě za pomoci dobové reklamy a různých obchodních a tiskových sdělení opulentně a s evidentní autorskou rozkoší rekonstruoval regály socialistických samoobsluh. Kdo překonal předsudky a otevřel tu obsáhlou čtvercovou knihu v příslušně vybrané polygrafické kvalitě, mohl „objevit“ svět, v němž bylo leccos jinak, než nám někdy řídká, jindy třeba milosrdná paměť připomíná.

Jistě, šlo o svět rozdělený železnou oponou, ale jak kniha ukazuje, svým způsobem šlo nejen o politický ústrk a omezení konzumních vášní spotřebitele své doby, ale zároveň i jakousi bezpečnou rezervaci pro původní domácí výrobu a specifické značky. Ty, které jsme v porevoluční euforii stejně vášnivě odvrhli, jako se k nim po nasycení těmi globálními nadšeně vracíme. Jak totiž správně píše v „průvodci“ knihou nakladatel, byl to svět lecjaký, jen ne černobílý.

Společné úsilí autora, Michala Petrova, a nakladatelství Jota vydalo o dva roky později, 2015, druhý plod v podobě knihy Retro ČS 2 aneb Jak jsme si to (u)žili za reálného socialismu. Zatímco „jednička“ se věnovala tzv. měkkému konzumu, tedy potravinám a obecně zboží rychlé spotřeby, „dvojka“ patří konzumu „tvrdému“ – odívání, obouvání, bydlení, elektronice. Bohatý obrazový materiál je opět doplněn textem, v němž autor k základním faktům a statistikám přidává osobní zkušenost a popis jednotlivých oblastí konzumu v kontextu předlistopadové reality. Spolu s ním se můžeme vrátit i ke starým technologiím takříkajíc mediálním, třeba cívkovému a kazetovému magnetofonu, přenosným „tranzistorákům“ či velmi vkusným gramorádiím ve stylu bruselského neofunkcionalismu (dodnes leckomu v bytě tvoří esteticky neopakovatelný kus nábytku – ozdobu, třeba už v původním smyslu nefunkční).