Nesouhlasíme s tím, aby učitelé ve školách a školských zařízeních měli možnost testovat žáky na přítomnost drog bez souhlasu zákonných zástupců, tak jak je navrženo v projednávané úpravě Zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Navrhujeme, aby pasáže umožňující tuto praxi byly z návrhu zákona vyjmuty.

Testování žáků v žádném případě nepřispívá ke komplexnímu řešení problémů spojených s drogami v prostředí školy. Naopak, vede k zastrašování žáků, vzájemné nedůvěře a podezírání, k narušení vztahu žák – učitel, ke stigmatizaci a diskriminaci žáků[1]. „Usvědčením“ žáka z užívání drog se problém neřeší, pouze se odsouvá z půdy školy, která přitom nemá být represivní, ale výchovnou a vzdělávací institucí.

Škola by měla umět vytvářet otevřené, důvěrné a přátelské prostředí, obzvlášť v souvislosti se současným směřováním k inkluzivnímu vzdělávání. Úkolem učitelů je nejen předávat informace a znalosti, ale také navazovat s žáky bezpečný vztah založeny na důvěře, se zapojením rodiny. Podezření na užívání drog by tedy mělo být impulsem především pro důvěrný rozhovor mezi učitelem a žákem, případně jeho blízkými, nikoliv pro odběr biologického materiálu dítěte bez souhlasu rodičů.

Zanedbatelné není ani ekonomické hledisko. Cena orientačního vícedruhového testu ze slin se pohybuje v rozmezí 600-700 Kč, další náklady jsou spojené s proškolováním učitelů v testování. Za stejnou cenu by se přitom mohl učitel žákovi a jeho rodičům zhruba dvě až tři hodiny individuálně věnovat a být přitom proškolen jednak v tématu užívání drog a jednak ve specifických  psychosociálních dovednostech.