O 17. listopadu jsem měl celkem jasno. Připomeneme si pád režimu jedné strany, konec doby nesvobody, která nás držela v naší zemi za ostnatým drátem. Vzpomínka bude důstojná, až na pár křiklounů přijatá naprostou většinou lidí a inspiruje nás k zamyšlení, zda jsme dnes tam, kde jsme tehdy být chtěli.
To pokud jde o kvantového aktivistu Goswamiho, jsem věděl, že nepatřím k zasvěceným a budu tedy v jeho učení tápat. Ono skousnout jen tak myšlenky typu: „Bůh je kvantové vědomí“ nebo „Vědomí není tvořeno mozkem, ale mozek je vytvořen vědomím“ – a to včetně vědeckého zdůvodnění, není úplně jednouché.
A pak přišlo pondělí. Pravda, zastihlo nás v poněkud rozjitřené době. Může nás zaskočit, že inspiraci pro stabilizaci společnosti nehledáme třeba ani tak v odkazu onoho Listopadu, ale u čínských soudruhů. Velký bratr z východu, který pomáhal držet minulý režim u moci, dostává v osobě jeho přímého pokračovatele jakýsi generální pardon pro velmocenské choutky. A Michail Gorbačov to řekl přímo byť s opačným znaménkem: „Svět se ocitl před novou studenou válkou“. To nejsou ideální kulisy pro oslavu a v pondělí jsme je ještě vylepšili.
Na Albertově vzpomínal na někdejší protikomunistický protest porevoluční poslanec za komunistickou stranu. „Ulice“ – myšleno bez pejorativního nádechu – která před 25 lety vyslala současného prezidenta do politiky, volala po jeho odchodu. Problém nastal i v definování způsobu, kterým ti z Národní dostali tehdy přes hubu. A navíc ta demonstrace prý byla jen jednou z mnoha. A vlastně byla vůbec? Vždyť slovenský premiér Robert Fico, před měsícem vyznamenaný českým Řádem Bílého lva, nedávno rovnou řekl, že si revoluce ani nevšiml.
Ale možná jsem jen přecitlivělý, a tak nechme promluvit novinové titulky, které listopadové výročí odrážely. Tady jsou: Česká demokracie je zralá na nový začátek, Komunisti a estébáci vzkvétají, Červené karty a pískot pro Zemana, Udělali jsme si ostudu před celou Evropou, Divoký východ, Co jsme udělali špatně?, Český premiér bude v USA vysvětlovat odklon od Havlovy politiky, Zeman pozval Putina, Oslavy skončily v protestech a pískotu.
Toto je mediální odraz tak významné události, kterou je přechod od totality k demokracii (byť se všemi jejími nedostatky)? Spíš to připomíná referování z besídky zvláštní školy. Ale není to chyba nás novinářů. Na vině je spíš fakt, že tehdejší očekávání a dnešní realita se u mnoha lidí zásadně rozcházejí a dalším lidem se hodí význam Listopadu relativizovat.
A tak závidím kvantovému aktivistovi Amitu Goswamimu. Má jasno, když říká: „Máme demokracii, která je tak ovlivnitelná médii a penězi, že jsme ztratili důvěru v naše politiky. Ekonomika vytváří obrovskou propast mezi bohatými a zbytkem společnosti, což připomíná návrat feudální společnosti. Ale jak můžeme změnit společnost bez pochopení toho, co způsobilo její úpadek? Byl to materialistický světonázor, který rozvrátil naše spojení s vědomím celku. Musíme se změnit, abychom vývoj urychlili a nikoli ignorovali. A nechme naše mozkové okruhy v pozitivních emocích. Buďme dobrými,“ zní recept Amita Goswamiho.
No, nevím, jestli to dokážeme. Ale v každém případě kvantovému aktivistovi - navzdory svým očekáváním - rozumím. Připomínce 17. listopadu – navzdory svým očekáváním – nikoliv.
Přemysl Čech vám přeje vlídný den!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
