My na desítce jsme taková divná parta věčných rebelů a nedůvěřivců. Měli jsme pochybnosti o tom, zda naši spoluobčané Richter s Hrdličkou opravdu konají dobro v našem zájmu. Zdálo se nám podezřelé, že se základní škola Gutova zbavila svých sportovišť ve prospěch soukromého provozovatele a pochybovali jsme nad smyslem a hlavně cenou mnoha dalších staveb.
Nepochopili jsme systém, kterým pan starosta Zoufalík přišel ke svému současnému mandátu. A naše kverulantství vyvrcholilo, když prolákl záměr radnice postavit si nové sídlo se vším všudy bratru za miliardu korun. A tak jsme zorganizovali referendum, které mělo garantovat cenu radnice maximální částkou 500 miliónů korun a to včetně DPH. Zdálo se, že to jde dobře, ale ouha, jaká smůla! Sice jsme nasbírali dostačujících 9.636 podpisů, ale pečlivá radnice zjistila, že jich musí 1.929 vyřadit a vzápětí kvůli nízkému počtu podpisů referendum odmítla.
Ale naše milá radnice nás poplety ve štychu nenechala. Obeslala nás s dotazem, zda by se měla vypsat nějaká referenda a případně k čemu. A vstřícně zareagovala a zorganizovala referendum po svém, důkladně a z gruntu. Tedy když už v tom byla, tak zorganizovala referenda hned tři.
První – nazvěme jej zahřívacím - se konalo v termínu prvního kola doplňovacích senátních voleb. Mohli jsme souhlasit s nulovou tolerancí hazardu v Praze 10, v té souvislosti upravit financování mládežnického sportu a taky podpořit stavbu hospicu. Prakticky všichni jsme souhlasili, proč by ne – ale mělo to drobnou chybičku: v referendu nás hlasovalo proklatě málo – asi 11 %. Výsledky referenda šly tedy do kopru.
V tuto chvíli máme my z Prahy 10 za sebou druhé kolo doplňovacích voleb do Senátu a taky druhé referendum. V něm se šest otázek ze sedmi zabývalo výstavbou sídla Úřadu městské části. Starosta Zoufalík už dopředu avizoval, že se zasadil o to, aby i otázky vzešlé z občanské petice, téměř shodné s jeho návrhem, byly do referenda zařazeny.
Důležitá je formulace „téměř shodné“. Otázky jsou totiž dvě – první limituje částkou půlmiliardy bez DPH náklady na výstavbu zahrnující pořízení pozemků, zatímco druhá určuje půlmiliardu včetně DPH a úroků na rekonstrukci nebo pořízení sídla. Podle některých právníků tento výklad umožňuje obě částky sečíst – a hned jsme na oné miliardě, ke které radnice od počátku směřovala. To pokud bych na obě otázky odpověděl kladně. Jestliže zaškrtnu NE, pak tedy nesouhlasím s omezením částky a radnice může prostavět, kolik chce.
Ale všechny tyto mé úvahy jsou zřejmě úplně zbytečné. Ve chvíli, kdy sedím nad tímto textem, sice neznám volební účast, ale aby dosáhla 35 % oprávněných voličů potřebných k uznání výsledků referenda, by se musel stát zázrak. Referendum půjde definitivně k ledu a to ještě s posvěcením nás voličů. Budeme mít, co jsme chtěli! - A aby bylo referendům v Praze 10 učiněno opravdu zadost, odskočím si ještě na další – třetí - od komunálních voleb.
To má dokonce naději, že jeho výsledky vzhledem k vyšší účasti voličů budou platit. Vypořádám se se zásadními otázkami jako Má radnice platit údržbu silnic? Mají se dál privatizovat byty? Má se zavést kamerový systém? Půjdu a budu zodpovědně zaškrtávat. U nás v Praze 10 je referendum přece svaté!
Přemysl Čech vám přeje vlídný den!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
