Ačkoliv se FAU v médiích prezentuje jako stabilní a důvěryhodná společnost ve vynikající finanční kondici, která měla státu převozem nafty z Německa v roce 2014 zachránit více než miliardu korun, při bližší analýze dostupných dokumentů a uveřejněného zajišťovacího příkazu ze září 2016 mohou praktiky FAU při obchodech s pohonnými hmotami vzbuzovat oprávněné pochybnosti.
Prvními signály možné nelegální činnosti FAU mají být podle vyjádření finanční správy změny v dodavatelské struktuře pohonných hmot, které FAU původně dovážela původně od jednoho slovenského dodavatele. Svůj model začala měnit v roce 2013, kdy se začali objevovat a přibývat prostředníci, přes které byly pohonné hmoty obchodovány. Ti podle finanční správy pouze přefakturovávali dovážené pohonné hmoty, a to dokonce za ceny nižší, než původní slovenský prodejce.
V naprosté většině se přitom jednalo o společnosti s minimálními zkušenostmi s obchodováním s pohonnými hmotami, kdy jako registrovaní distributoři pohonných hmot figurovali pouze v rozmezí několika málo měsíců a jejich další podnikatelská činnost byla mnohdy po uskutečnění obchodu ukončena. Podle závěrů finanční správy je fakticky vyloučeno, aby takto vytvořený řetězec mohl vůbec bez vědomí FAU fungovat. Na základě těchto zjištění finanční správa konstatovala karuselový podvod, se kterým se zejména petrochemické odvětví potýká neustále.
Na pověsti společnosti FAU nepřidává ani údajné historické napojení na kontroverzního podnikatele Tomáše Pitra, který byl již v minulosti pravomocně odsouzen za daňové podvody právě s pohonnými hmotami.
Předmětem sporu mezi FAU a finanční správou se však paradoxně nestal údajný karusel, ale procesní postup finanční správy, která FAU fakticky potrestala dvakrát ve vztahu ke shodné dani. Jednou z titulu ručení za jiného účastníka údajného karuselového podvodu, který státu neodvedl DPH, a podruhé kvůli obavě finanční správy, že FAU nebude v budoucnu schopna uhradit vlastní daň.
Krajský soud v Ostravě následně rozhodl, že takový postup finanční správy byl nezákonný a zajišťovací příkazy Speciálního finančního úřadu (oba v částce okolo 200 milionů korun) zrušil. Soud se přitom nezabýval otázkou, zda se FAU karuselového podvodu zúčastnila či nikoliv. Pouze konstatoval, že procesní postup finanční správy nebyl správný. To, zda byl tento postup oprávněný, posoudí až Nejvyšší správní soud, jenž bude rozhodovat o kasační stížnosti, kterou finanční správa proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podala.
Přestože společnost FAU viní stát, resp. finanční správu, že ji přivedla svým dvojitým postihem do úpadku, je otázkou, zda by se FAU (ne)dostala do úpadku i v případě, že by finanční správa nevyužila rozporovaného postupu v rámci souběhu doměření daně a uplatnění ručitelských závazků. Jinými slovy, zda by k úpadku společnosti postačilo i uplatnění byť jedné z těchto sankcí. Samotná FAU ve svém insolvenčním návrhu totiž v podstatě přiznává, že směrem k její činnosti by byl likvidační postih i v částce 200 milionů korun. Tedy i jeden zajišťovací příkaz.
Kontroverzní je také zahájení a průběh insolvenčního řízení, který iniciovala sama společnost FAU, a to z důvodu tzv. hrozícího úpadku. Společnost se tedy v době podání insolvenčního návrhu v úpadku nenacházela a insolvenční návrh fakticky podala předčasně.
Navíc insolvenční návrh za společnost podával Vojtěch Csabi, který, jak bylo následně zjištěno, byl z této funkce den předtím valnou hromadou odvolán. K podání návrhu tedy nebyl vůbec oprávněn. Sama společnost FAU se ještě následně dokonce pokoušela o zpětvzetí podaného návrhu. Ve společnosti tak očividně panovaly velké spory mezi členy jejího managementu, kdy ne všichni s krajním řešením ekonomické situace souhlasili. Jak je tedy patrné, nic není černobílé a nezbývá než čekat, jak se soudy s celou situací vyrovnají.
Přemysl Koch
publicista
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
