Buďme, ale spravedliví, tento „Pakt o neútočení…“ byl vynuceným krokem, vycházel ze situace, která na konci třicátých letech minulého století panovala v Evropě. Ta byla ve znamení prudkého nástupu fašismu v Německu, v Itálii, ve Španělsku, v Maďarsku … Evropu ovládla politika usmiřování (appeasementu) k požadavkům Německa. Tuto politiku ústupků vytvářeli politici Velké Británie a Francie a v SSSR ji vcelku oprávněně považovali i za protisovětskou.
Politika usmiřování a ústupků otevřela Německu cestu k připojení Rakouska (1938), vedla k rozbití Československa v Mnichově (září 1938) a následně k jeho okupaci v březnu 1939. Také Itálie vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie. Ve Španělsku byla krvavým fašistickým pučem za pomoci Německa a Itálie odstraněna demokraticky zvolená vláda. Stalo se tak za tichého přihlížení a nečinnosti Francie a Velké Británie. Pod záminkou neutrality bránili tak v pomoci vládě Španělska.
Nutno také připomenout, že na mnichovském porcování Československa se přiživilo vedle Německa také Maďarsko a Polsko. To se dnes záměrně nepřipomíná. Mnichovská dohoda připravila cestu Německa na Východ.
Dne 1. září 1939 Německo vtrhlo brutálně do Polska a přes statečnost polské armády se Polsko rychle zhroutilo. Na stranu německého agresora se dokonce přidalo i Slovensko. Velká Británie a Francie jen pasivně přihlížely. Do poslední chvíle konečně bylo uvažováno o konferenci, podobné té z Mnichova, která by Polsko donutilo vyhovět německým požadavkům. Není divu, že na západní frontě byl i po německém útoku ten pověstný klid….
Smlouvu o neútočení mělo s Německem i Polsko
SSSR 17. září začal obsazovat východní části Polska, tedy území bývalé Ukrajiny, Běloruska, které byly až do Brestlitevského míru (3.3.1918) a sovětsko-polské války (1920 - 1921) povětšinou součástí tehdejšího carského Ruska. Brestlitevským mírem Lenin přijal pokořující podmínky, včetně ztráty značné části území Ruska (Pobaltské státy, Finsko, části Ukrajiny, Běloruska…). Značnou část území si ukrojilo také Polsko při válce proti Rusku, ukončené v březnu 1921 „ Rižským mírem“.
Při hodnocení tohoto kroku SSSR, je třeba připomenout, že i samotné Polsko mělo s Německem smlouvu o neútočení z ledna 1934 a ještě v lednu 1939 probíhala intenzivní jednání mezi samotným Hitlerem a ministrem zahraničí Polska o vzájemném postoji vůči SSSR. Tato jednání zákonitě musela ještě více vyhrotit, už tak napjaté vztahy mezi Polskem a SSSR. V létě 1939 pak neúspěšně skončila jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií…. Zde se začala rodit ona dohoda.
Při hodnocení tohoto kroku SSSR nutno vycházet z toho, že „Pakt o neútočení…“ mezi Německem a SSSR byl tedy jen logickým důsledkem předválečné situace v Evropě. Byl pokusem SSSR oddálit válku s Německem. SSSR nebyl na válečný konflikt připraven, což ukázala i válka s Finskem v listopadu 1939, téměř jistě inspirovaná Německem jako test Rudé armády. Obdobně na válku nebyla připravena ani Velká Británie a Francie. Následný vývoj války na západní frontě na jaře 1940 byl toho dokladem. Byl to nakonec Sovětský svaz, který nesl v první etapě války hlavní tíhu německého tažení v Evropě.
Pokusy znevážit hrdinství příslušníků Rudé armády, nebo dokonce dát rovnítko mezi agresora a oběť, je urážkou všech obětí fašismu. K těmto pokusům patří i záměrné přebarvování dějin druhé světové války. Dochází dokonce k odstraňování památníků těchto obětí. Dějiny nikdy nebyly černobílé, je nutné je chápat s širších souvislostech a pohledem politického vývoje v té dané době.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
