Buďme, ale spravedliví, tento „Pakt o neútočení…“ byl vynuceným krokem, vycházel ze situace, která na konci třicátých letech minulého století panovala v Evropě. Ta byla ve znamení prudkého nástupu fašismu v Německu, v Itálii, ve Španělsku, v Maďarsku … Evropu ovládla politika usmiřování (appeasementu) k požadavkům Německa. Tuto politiku ústupků vytvářeli politici Velké Británie a Francie a v SSSR ji vcelku oprávněně považovali i za protisovětskou.

Politika usmiřování a ústupků otevřela Německu cestu k připojení Rakouska (1938), vedla k rozbití Československa v Mnichově (září 1938) a následně k jeho okupaci v březnu 1939. Také Itálie vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie. Ve Španělsku byla krvavým fašistickým pučem za pomoci Německa a Itálie odstraněna demokraticky zvolená vláda. Stalo se tak za tichého přihlížení a nečinnosti Francie a Velké Británie. Pod záminkou neutrality bránili tak v pomoci vládě Španělska.

Nutno také připomenout, že na mnichovském porcování Československa se přiživilo vedle Německa také Maďarsko a Polsko. To se dnes záměrně nepřipomíná. Mnichovská dohoda připravila cestu Německa na Východ.