Přesto si 6. října, zcela v tichosti a bez většího zájmu médií i politiků, připomeneme 74. výročí bojů 1. československého sboru na Dukle.  V minulosti tento den byl pro nás svátkem, v kalendáři byl slaven, jako Den československé armády. Noviny v ten den byly plné historických připomínek a rozhovorů s pamětníky těchto událostí. Také my starší,  jako školáci, jsme si tento den připomínali návštěvou filmového představení, nebo vojenského muzea. Dnes je to pro ty mladší generace až úsměvné.

Doba se velice změnila, vlastenectví se nenosí, na hrdiny se zapomíná. Vlajkou máváme jen při zápasech hokejistů, fotbalistů na stadiónech. A tak se stalo, že hrdinství našich vojáků na východní frontě se příliš nepřipomíná.  A pokud se to stane, tak je to vždy s mnoha otazníky, dokonce kádrujeme válečné hrdiny i v hrobě. Pro mladou generaci z nedostatků skutečných hrdinů vyrábíme virtuální vzory hrdinství. Na ty skutečné pak zapomínáme.