Tu jejich krásu ještě navíc umocňuje sněhová nadílka, která ozáří českou krajinu. V minulosti o vánočních svátcích ožily i ty nejmenší venkovské kostelíky, naše města i vesničky se rozzářily. Vánoce to je i stromeček, betlem, ale i vánoční koledy. Vánoce si užívají zejména děti, ale i my dospělí. Stalo se tradicí, že Ježíšek po staletí přicházel k našemu vánočnímu stolu. Lidé se na sebe usmívali, láska kráčela od dveří ke dveřím…

Časy se ale mění. Ubývá úsměvů i té vánoční pohody. Vánoční tradice ustupuje sobeckým komerčním zájmům, do obchodních paláců se místo Ježíška protlačil červený mužíček s čepičkou. Před třiceti lety k nám vtrhnul, bez ohledu na tradice. Usmívá se na děti, slibuje hory i doly, dárky nabízí za hotové i na splátky, vykukuje za každou výlohou, je v televizních reklamách, láká na mobily i na PC… Také koledy nezní již tak, jako v minulosti. Místo staleté tradice přichází komerce a ní mizí i naše vánoční tradice.

Ještě si pamatujeme, jak Ježíšek v době „poúnorové“ bojoval o své místo u našeho stolu. Místo Ježíška k nám přijížděl na saních Děda Mráz se Sněhurkou až z daleké Čukotky. Děda Mráz zajel do továren, do škol, do úřadů, ale za naše domovní dveře jsme ho nepustili, tam kraloval Ježíšek. Byl tehdy skromný, podobně jako dárky. Přesto nám přinášel radost.